Od praktikující Falun Dafa z Belgie
Zdravím ctěného Mistra, zdravím spolupraktikující.
Ztráta tváře
Jsem praktikující Falun Dafa z Belgie. Pracuji na univerzitě. Jsem přednášející bakalářských oborů odborného ošetřovatelství a odborné porodní asistence. Ještě nedávno jsem pracovala na další univerzitě pod vedením vedoucí programu tréninku specifického vzdělávání učitelů v oblasti zdravotnictví.
V říjnu roku 2017 se nejmladší kolegyně na univerzitě ujala iniciativy, aby se pracovníci univerzity neformálně setkali. Setkání pod vedením naší vedoucí jsou zpravidla poměrně napjatá, což brání plynulé a otevřené spolupráci. Kolegyně chtěla ohledně tohoto tématu hovořit a zeptat se, zda chceme s naší vedoucí řešit určité problémy.
Tato kolegyně, kterou jsem zaučila, je jediná, která s naší vedoucí úzce spolupracuje. Ostatní pracovníci ji mohou vidět pouze na setkáních. Věděla jsem, že mezi nimi docházelo k velkým neshodám. Domnívala jsem se proto, že kolegyně se jen chtěla zbavit nějaké frustrace a zneužívala naší podpory. Nečekala jsem to, co poté následovalo.
Na neformálním setkání kolegyně začala sdílet, že se jí nelíbí, že když s ní naše vedoucí hovoří, často o nás špatně mluví. Kolegyně nám to chtěla povědět, aby jí podle jejích slov spadlo břemeno ze zad a aby tato skutečnost nebyla použita v budoucnu proti ní.
Jedna z prvních věcí, kterou pověděla, byla, že naše vedoucí je na mě naštvaná, protože jsem se prý dopustila plagiátorství v jedné kapitole, kterou jsem napsala pro cvičební text. Tento text jsem napsala asi před rokem. Tato zpráva mě zasáhla jako rána bičem.
Okamžitě jsem pocítila silnou reakci ve svém těle: třesot nohou, napětí, bolest břicha. Začaly přicházet myšlenky: „Já? Plagiátorství? Jak by to mohlo být jen možné? Několik let jsem sama učila studenty, jak v textu správně odkazovat na použité zdroje a jak napsat správnou bibliografii. To musí být nedorozumění!“
Podle kolegyně jsem měla očekávat nepříjemný telefonický hovor. Navenek jsem si však dokázala udržet klid. Zůstala jsem přátelská, položila pár otázek a klidně vyjádřila nesouhlas. Dokázala jsem jednat podle Shan. Ren byl pro mě těžší: cítila jsem se ponížená. Kolegové se nyní mohli domnívat, že jsem se dopustila plagiátorství, což je trestný čin. Měla jsem pocit, že jsem ztratila tvář.
Mistr řekl:
„Později možná dostanete párkrát facku a ztratíte tvář právě před někým, u koho chcete nejméně, aby vás viděl, a stane se to, abyste byl ponížen a aby se vidělo, jak se s tím vypořádáte a zda to dokážete vydržet. Možná to vydržíte, ale přesto vám to hlodá v mysli. To ještě nestačí. Jak víte, když člověk dosáhne úrovně arhata, nic ho nevyvede z rovnováhy. Vůbec se neznepokojuje žádnou běžnou lidskou záležitostí a vždy bude mít dobrou náladu. Bez ohledu na to, jak velkou ztrátu utrpí, je vždy šťastný a vůbec mu to nevadí. Jestliže toto opravdu dokážete, už jste dospěli k počáteční úrovni ovoce arhata.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Člověk s velkými duchovními sklony)
Měla jsem kvůli tomu špatnou náladu. Cítila jsem zármutek a hněv. Ten večer jsem měla s manželem důvěrný rozhovor. Marně jsem se pokoušela zbavit silných emocí. Pochopila jsem, že to je obtížná zkouška. Nemohla jsem dosáhnout úrovně pocitu upřímné vděčnosti za příležitost ke zvýšení charakteru ve svém srdci. Napsala jsem si seznam, co vše jsem chtěla s naší vedoucí probrat.
Následujícího rána po probuzení mi po tvářích poprvé tekly slzy. Vyplývalo to z psychologické bolesti vycházející z pocitu falešného obvinění a ponížení za přítomnosti kolegů. Chápala jsem, že ponížení pochází z ega.
Konfrontace s naší vedoucí však nikdy nenastala. Neměla jsem telefonický hovor a ani na příštím setkání nebylo nic ohledně toho řešeno, ani jsem nebyla požádána, abych zůstala po setkání déle.
Vzhledem k tomu, že mě kolegyně požádala o zachování důvěrnosti a tzv. plagiátorství se stalo před rokem, neviděla jsem důvod, proč by se tato otázka měla znovu otevírat.
Vzala jsem na vědomí přání kolegyně a rozhodla se, že ji nebudu vystavovat potížím. Odhalením problému bych jí ublížila a jednala bych jen podle vlastního zájmu. Odhalení pravdy je dobré, avšak usilování o nápravu a touha prosadit si svoji pravdu pochází z ega.
Ztráta zaměstnání a pozice
Začátkem května jsem měla telefonický hovor s naší vedoucí. Zeptala se mě, zda bych vyměnila 20 % plného pracovního úvazku za expanzi práce na svém jiném pracovišti. Věděla, že u ní mám jistotu práce. Zmínila některé důvody, proč začala s reorganizací. Přišlo to však jako blesk z čistého nebe. V tu chvíli jsem měla nutkání to odmítnout. Nezeptala se mě, co si o tom myslím. Také jsem se cítila pod tlakem. Kdybych odešla, mohla by ušetřit na školení studentů. Také chtěla zaměstnat někoho jiného s odbornými znalostmi pro záležitost, kterou zrovna potřebovala. Pokud bych zůstala, tato podpora by musela přijít z našeho týmu. To by znamenalo, že úlohy členů týmu by se změnily. Jasně jsem věděla, že ohledně druhé možnosti by nikdo nebyl šťastný a narušila by se spolupráce v týmu.
Celý den jsem na to nemohla přestat myslet. Pak jsem zjistila, že moje pracovní smlouva na univerzitě běžela už další rok. To znamenalo, že jsem měla příležitost obhájit si své místo v týmu. Koneckonců se mi opravdu líbilo, že jsem tam mohla školit studenty. Přišla jsem na to, že vlastní požadavky ohledně práce pocházejí z citů a sentimentality. Druhou možností bylo vzít další práci na jiné univerzitě, jak mě požádala naše vedoucí.
Při opouštění týmu jsem jednala v zájmu našeho týmu. Současně mi to připadalo jako stav bez záměru. Před deseti lety mě kontaktovala naše vedoucí, aby mi nabídla práci, a já jsem tehdy souhlasila. Teď mě požádala, abych šla jinam, a tak bych to také měla přijmout. Následovala jsem cestu, která se přirozeně uspořádala.
Mistr řekl:
„Jestliže vyšší bytosti chtějí, aby lidé něco udělali, udělají to.“ (Učení Fa přednesené ve Washingtonu, D. C., 21. 6. 2018)
Vzdáním se své práce na univerzitě jsem se také vzdala určité formy pracovní pozice. Vždycky jsem přemýšlela o tom, zda pro mě postavení hraje velkou roli. Pravděpodobně ne. Ztráta postavení se mě netýkala. Přemýšlela jsem o tom. Lidé mě často pokládají za skromnou. Například, když se mě někdo v minulosti zeptal, jaká je moje profese, obvykle jsem odpověděla, že na škole pro vyšší vzdělávání. Často jsem se nezmínila, že pracuji také na univerzitě. Někdy na to lidé poukazovali, proč to nezmiňuji. Když jsem se nad tím zamyslela, přišla jsem na to, že si také musím dát pozor na to, abych se nedostala do druhého extrému „skromnosti“, a nevytvořila si tak pro sebe další zbytečné těžkosti. Díky této úvaze jsem objevila, že stojím před výzvou, abych se profilovala více profesionálně, avšak na základě zdravé skromnosti. Tímto způsobem budu moct také využívat více příležitostí k objasňování pravdy a záchraně vnímajících bytostí.
Když jsem se rozhodla odejít z univerzity, aniž bych se ptala na další otázky, nebo se hádala, nebo dokonce bojovala, říkali mi: „Jsi příliš dobrá, necháš ostatní, aby po tobě šlapali.“
Mistr řekl:
„Jak by to mohla být slabost? Řekl bych, že je to projev velké snášenlivosti a výraz silné vůle.“ (Zhuan Falun, Přednáška devátá, Člověk s velkými duchovními sklony)
* * *
Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.
více ...