Moje úvahy o závisti

Od praktikující Falun Dafa z Číny

Jedna praktikující, která v naší oblasti hrála klíčovou roli v mnoha projektech, byla nedávno zatčena.

Většinu svého platu dávala na projekty Dafa, aniž by se o tom někomu zmiňovala.

Nicméně těsně před jejím zatčením jsem si po sdílení s ní všimla vážných problémů v její kultivaci.

První sdílení mezi námi trvalo pět hodin. Tehdy jsem si všimla, že přechovává spoustu závisti. Myslela si, že ignorovat pocity ostatních je v pořádku.

Byla jsem překvapená, že žena jako ona může být tak zmatená, a navíc mě ani nechtěla poslouchat.

Málokdy nabídla školení pro ostatní, dokonce ani v základních dovednostech. A když někdy přeci jen učila druhé, mluvila s nimi s opovržením.

Nejdřív jsem si myslela, že problém mám já. Když jsem se ale jednou rozhodla naučit nějaké počítačové dovednosti od jiných praktikujících, zeptala se mě s autoritativním tónem, proč jsem to udělala. Trvala na tom, že je zde už mnoho praktikujících s těmito dovednostmi. Ve skutečnosti to však nebyla pravda. Jako jedna z mála měla tyto dovednosti a obávala se, že ztratí prestiž.

Mistr řekl:

„Zlému člověku vládne závist. Ze sobeckosti a hněvu si stěžuje na nespravedlnost vůči sobě.“ (Podstata dalšího pokroku, Úrovně, 25. 9. 1995)

Po prvním dlouhém sdílení jsme spolu vysílaly spravedlivé myšlenky. Tehdy jsem v jiné dimenzi uviděla velkého krokodýla, který se s krvácející ránou plazil na břeh. Pověděla jsem jí o tom. Řekla jsem jí: „V určitých aspektech ses odklonila od Fa.“

Ale proč tam byla ta krvácející rána? Teď už to chápu. Rána reprezentovala její zatčení. Když se praktikující odchýlí od Fa, budou staré síly zasahovat.

Před jejím zatčením jsme měly další dlouhý rozhovor, během kterého jsem vyhrkla: „Dostaneš se do problémů, pokud nezměníš své chování.“ Byla jsem překvapena těmito vlastními slovy, ale ani jedna z nás si v tu chvíli nemyslela, že následky jejích připoutání budou ještě horší.

Poté jsme sdílely ještě dvakrát. Tehdy se zdálo, že pochopila závažnost svého problému a soustředěně naslouchala mým slovům. Nicméně její hluboce zakořeněné názory do ní zasahovaly a použila jen nějaké povrchní omluvy svého problému.

Po dalším sdílení, když už byla na odchodu, jsem se podívala na její tvář a zalapala jsem po dechu. Pobídla jsem ji, aby ještě zůstala, že její obličej vypadá hrozně a zdeformovaně. Sice mi byla vděčná za to, že jsem jí to řekla, bohužel však byla zatčena dřív, než se byla schopna osvítit k hlubším příčinám svého problému.

Po zatčení se snažila přes různé kanály informovat praktikující o tom, že některé jejich údaje byly získány policií. Doufala, že to pomůže, aby další praktikující nebyli pronásledováni.

Uvědomuji si, jaké riziko na sebe musela vzít, když tajně kontaktovala praktikující, a to bylo velmi dojemné. Uprostřed takového nebezpečí se její původní povaha opět projevila, tváří v tvář životu a smrti byla její první myšlenka na bezpečnost druhých.

Mistr řekl:

„Jestliže se závist neodstraní, všechno, co jste kultivovali, bude křehké.“ (Zhuan Falun, Přednáška sedmá, Závist)

„…ubližuje jeho společníkům v kultivaci a vážně překáží vzestupu v kultivaci.“ (Falun Gong, Kultivování charakteru, Zbavování se závisti)

Není závist velmi závažná? Staré síly rovněž mohou využít této mezery.

Jedna praktikující mi jednou s úsměvem řekla: „Pouze ty se odvážíš mi to povědět.“ Tím mínila, že ostatní praktikující jen zřídka upozorňují na její problémy. Sama také zřídka poukazuje na problémy druhých, protože se bojí, že se druzí urazí.

Pokaždé, když byli praktikující zatčeni, ostatní praktikující našli právníky, aby je dostali na svobodu. To je dobrý způsob, jak pomoci. Nicméně, proč je nezachránit dříve, než jsou zatčeni? Proč nepoukážeme na jejich problémy zavčas, abychom zabránili v jejich pronásledování?

Neposlouchání upozornění od ostatních praktikujících je závažný nedostatek, ale nezmiňovat ostatním jejich problémy je stejně tak špatné.

Jedna praktikující, která byla zatčena, mi řekla, že nikdo z praktikujících nepoukázal na její problémy, i když je viděl.

„Dokud studujete Zákon, jakýkoliv problém, může být vyřešen…“ je rčení mezi praktikujícími. Někteří si to však interpretují tak, že to znamená, že není třeba upozorňovat ostatní na jejich nedostatky. Takový nezodpovědný postoj není soucitný.

Ve skutečnosti, pokud poukazujeme na problémy se soucitem, není to problém, a nevadí ani, když se po upozornění k problému neosvítí. Mistr může pomoci. Musíme však volit vhodná slova, čistá a posvátná, naplněná pravdivostí, soucitem a snášenlivostí, aby mohly proniknout do srdce posluchače.

Je opravdu velmi důležité, abychom poukázali na připoutání. Nicméně mnoho praktikujících to odmítá dělat, někteří mají strach z obtěžování ostatních, někteří nechtějí ztratit tvář před ostatními, a zdá se tak, že jsou velmi milí a laskaví, ale ve skutečnosti jen tak chtějí vypadat. Nemyslí na druhé a v tomto ohledu jsou sobečtí.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2016/8/27/333593.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2016/9/30/159357.html