8. Česko-slovenská Fa konference: City mohou člověka spoutat jako okovy (1. část)

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Ctěný Mistře, drazí spolupraktikující,

nedávno jsem musel projít zkouškou ohledně citů, a tak bych se s vámi rád o svou zkušenost podělil.

Obrat o 180 stupňů

S manželkou jsme vždy měli harmonické soužití a všechno bylo ideální. Neustále mě chválila, jak jsem ten nejlepší manžel na světě, a i když jsem nad tím vždy mával zamítavě rukou, někde v hloubi se usadila myšlenka, že by to tak opravdu mohlo být.

Před nějakým časem mě žena přestala chválit a začalo období nespokojenosti – s prací, studiem, životem i se mnou. Když jsem se díval do sebe, uvědomil jsem si, že jsem si vybudoval připoutání ke slávě, jakési vnitřní očekávání, že budu ženou obdivován a chválen. Když jsem si to uvědomil, bral jsem to zlehka a nepovažoval její chválu za důležitou. Myslel jsem si, že tím to skončilo, ale tvrdší zkouška měla přijít záhy.

Vyjeli jsme do zahraničí za prací. Já, žena a její dobrá kamarádka. Už v autě jsme se se ženou pohádali, u nás dost neobvyklé. Bylo to zrovna tak, jak to popisuje Mistr:

„‚Normálně se mnou souhlasí, ale dnes mi dává zabrat!‘ Nedokážete ovládnout svůj hněv a začnete se hádat. A dnešní praktikování bude nanic.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Přeměňování karmy)

Když jsme přijeli na místo, bydleli jsme u švagra – bratra mé ženy a jeho kolegy. Manželka byla pořád se svou kamarádkou a s ostatním osazenstvem, se všemi se vesele bavila, okouzlující a obětavá, jen ke mně se chovala odměřeně. Den ode dne to bylo horší a já si začal připadat jako páté kolo u vozu, že tam nepatřím a ocitl jsem se tam omylem.

Osočování, narážky, přehlížení, ponižování, zdánlivé flirtování s bratrovým kolegou – bylo to čím dál nesnesitelnější. Zatímco ostatní byli neustále chváleni, omlouváni, povzbuzováni, v mém případě to byl z její strany přesný opak. Cokoliv jsem udělal, všechno bylo špatně. Mohl jsem napéct, uvařit, nakoupit, dokonce jsem našel holkám práci, nic nebylo dost dobré. Jen protože jsem to udělal já.

Bylo mi řečeno, že už se mnou není zábava, že jsem nudný suchar a „moc svatý“. A že jsme my praktikující někdy tak hodní, až je to nesnesitelné. Co na to jako praktikující říct? Vysvětlil jsem manželce, že nemůžu začít být takový jako ostatní – bavit se oplzlými vtípky, sledovat bulvární programy, opíjet se, snížit se na úroveň charakteru obyčejných lidí. S bolestí jsem si uvědomil, jak je soužití praktikujícího Dafa s obyčejným člověkem složité, protože výchozí body uvažování obou stran jsou velice, velice odlišné.

Nemohl jsem pochopit, jak se mohla žena tak změnit. Navíc začala po večerech s ostatními popíjet alkohol a k tomu často klít. Ze ženy mi rostl dlaždič. Co horšího mě ještě potká? Ptal jsem se. V mysli se mi odvíjely nejrůznější fantazie a katastrofické scénáře, od nevěry až po rozvod. Emoce ve mně bouřily jako divoké vlny. Život se mi proměnil na psycho. Nedokázal jsem se soustředit na cvičení, ani na vysílání spravedlivých myšlenek.

Mistr řekl:

„Jen pokud máš připoutání, budeš uvnitř ovlivněn; pokud připoutání nemáš, bude to, jako kdyby kolem tebe zašuměl větřík – vůbec nic neucítíš.“ (Učení Fa přednesené na konferenci Fa v San Francisku, 16. 10. 2014)

Já jsem ale ovlivněn byl. Připadalo mi, jako bych se ocitl uprostřed uragánu na rozbouřeném moři. V nitru jsem věděl, že jde o zkoušku, ale nedokázal jsem tím nejdřív projít.

Změna uvažování

Nejprve jsem na chování manželky reagoval jako obyčejný člověk a používal jsem stejné způsoby jako ona – přehlížení, odsekávání, až jsem se jí nakonec začal úplně vyhýbat – v menším rodinném domku těžký úkol. Těšil jsem se, až odjedu do práce. Nechtělo se mi takto trpět. Když na mě něco vypálila, nedokázal jsem ovládnout svůj hněv a pocit nespravedlnosti. Příliš jsem se soustředil na to, jak moc trpím, místo abych hledal v sobě.

Ve Fa jsem se dočetl:

„Když zaslechneš, jak někdo říká, že chceš spáchat nějaký strašný zločin, přijde ti to jenom zábavné. Pomyslíš si: ‚Jak by tohle mohlo být možné?‘ a zasměješ se tomu. Vůbec to nebudeš brát vážně. Protože ty ani nemáš tu myšlenku, ta slova se tě nemohou dotknout. Jestliže takovouto myšlenku nemáš, nemohou se tě dotknout. Když tím uvnitř zasažen jsi, pak to znamená, že [připoutání] máš! A když opravdu silně cítíš, že s tebou bylo zacházeno nespravedlivě, potom je to [tvé připoutání] dosti značné. Takže neměl bys kultivovat sebe?“ (Učení Fa přednesené na konferenci Fa v San Francisku, 16. 10. 2014)

Musel jsem se opravdu nad sebou zamyslet. Takhle to nejde dál, řekl jsem si. Musím se dívat do sebe, jinak se nic nezmění a budu trpět do nekonečna. Začal jsem zkoumat všechny ty své pocity, emoce a připoutání – neschopnost přijmout kritiku, žárlivost, závist, hněv, pocity méněcennosti, mučednictví, strach, že přijdu o manželku, že udělám ostudu Dafa a další.

Začal jsem přemýšlet. Co mě na tom tak trápí? Ptal jsem se sám sebe. Nelíbilo se mi, že mě sužuje moje vlastní žena, člověk, který by mi měl stát oporou a vážit si mě. A také jsem objevil touhu po šťastném, milujícím a bezproblémovém vztahu. Ale jak jsem přemýšlel dál, uvědomil jsem si, že mi žena pomáhá. Pomáhá mi se zlepšit, ale já jsem to nepřijímal.

Místo toho jsem si na ni stěžoval, na její nespravedlivé zacházení, litoval jsem se, jak strašně moc musím trpět. Poté, co jsem si tohle uvědomil, obrovsky se mi ulevilo. Najednou jsem byl lehčí a začal jsem se od srdce smát své hloupé pošetilosti a ješitnosti obyčejného člověka. Od té chvíle mi její chování přestalo vadit. Bylo to tak, jak říká náš Mistr:

„Když berete každou zkoušku nebo každé trápení jako dobrou příležitost na zlepšení a berete ji zlehka, budete schopni projít zkouškou.“ (Přednáška v Sydney, 1996)

Ještě ten večer se žena velice změnila. Sama za mnou přišla a zprvu nesměle jsme si začali povídat. Omluvili jsme se jeden druhému. Žena mi řekla, že neví, co se to s ní stalo, jako by to nebyla ani ona, že se nechce tak nechutně chovat, ale nemůže si pomoct, jako by ji něco ovládalo.

A je to tak. Pro obyčejné lidi je lehké být ovládán všemi možnými faktory z jiných dimenzí. Na druhou stranu, kdybych já jako praktikující neměl tolik mezer, zlo by toho nemohlo využít. A tak mi připravilo tvrdý test, kterým jsem musel pracně procházet několikrát, než jsem si mohl zlepšit charakter, odbourat karmu a pozvednout své myšlení.

City svazují

Díky stavu, kdy jsem byl jednu chvíli zamilovaný, pak nenávistný, nato zdrcený a hned zase plný naděje, jsem si uvědomil, jak moc mě emoce ovládají. Když je člověk romanticky zamilovaný, touží po lásce, po takzvaném šťastném životě, žene se za přeludem, že jen pokud to dostane, bude šťastný. A když tyto věci nemá, je nešťastný. Čím víc mi tyto vztahové věci ležely v hlavě, tím větší moc nade mnou měly. Je tohle stav praktikujícího? Není to sobectví? Kde se poděly myšlenky na záchranu vnímajících bytostí?

Mistr řekl:

„Ti, kteří jsou připoutáni k rodinným citům, jimi budou určitě popálení, zamotaní a trápení. Nit těchto citů je bude svazovat po celý život. Když se objeví smrt, bude pro ně příliš pozdě litovat.“ (Podstata dalšího pokroku, Čemu se praktikující mají vyhýbat, 15. 4. 1995)

V průběhu převtělování jsme měli tolik manželek, rodičů a dětí, že bychom je ani nespočítali. Teď je naším úkolem zachraňovat vnímající bytosti a soustředit se na tuto úlohu. Nemůžeme se zamotávat do lidských citů a být jimi ovlivněni do té míry, že to negativně ovlivní naši kultivaci.

Nějaký čas ještě trvalo, než se věci upokojily. Po celou tu dobu jsem vytrval ve vysílání spravedlivých myšlenek, práci na projektech, studiu a každodenním cvičení. Ale snažil jsem se také věnovat víc času manželce, víc jí naslouchat a víc ji chápat. Vím, že v srdci je vděčná za mou kultivaci v Dafa a nakonec sama uznala, že je štěstí, že má doma praktikujícího. Dnes je náš vztah už zase harmonický.