Falun Dafa ukončil osmnáct let odcizení (1. část)

Od praktikující Falun Dafa z provincie Chej-lung-ťiang, Čína

Odpor, který jsem měla vůči rodině svého manžela, trval osmnáct let, a díky Falun Dafa zmizel.

S manželem jsme se vzali v roce 1971. Přidělili nám státní byt, ve kterém jsme vychovali dvě dcery. Později se k nám přistěhovala manželova matka a jeho dva svobodní mladší bratři.

Naneštěstí o tři roky později mému manželovi diagnostikovali zhoubný mozkový nádor. Většinu času během následujících tří let strávil v nemocnici.

Na péči o něj a výchovu našich dětí jsem byla prakticky sama. Bylo to hodně vyčerpávající. Neměli jsme vysoký plat. A kvůli zdravotním výdajům jsme se pomalu zadlužovali.

Tak moc jsem si přála, aby mi moje tchyně a švagři, kteří s námi bydleli pod jednou střechou, podali pomocnou ruku. I kdyby to měla být jen pomoc na jeden den nebo poskytnutí duševní útěchy.

Namísto toho se mi dostával jen chlad, nevšímavost, osočování a urážení.

V roce 1976 byl můj manžel na pokraji smrti. Švagři chtěli náš byt pro sebe, až můj manžel zemře, takže předstírali, že mi pomáhají. Navrhovali, abych si ještě zařídila život, dokud jsem mladá, odstěhovala se, rozvedla se s manželem a nechala jim mou starší dceru, aby se o ni starali. Rozhodně jsem to odmítla.

Když nedostali to, co chtěli, začali mi dělat problémy. Začali mít požadavky na to, co chtějí jíst a pít. Tchyně začala bít moje děti, hádat se se mnou a ztrpčovat mi život. Občas k nám dokonce zvala pochybné lidi, aby ji podpořili a aby mi vyhrožovali fyzickým násilím.

Nakonec jsem neměla jinou možnost než hledat pomoc u komunitních zařízení, policejních stanic a soudních úřadů, ale vše bez úspěchu. Úředníci se však báli, že by mi rodina mohla ublížit, tak mě přesvědčovali, abych na nějaký čas odjela pryč i s dětmi.

Když jsem se zdráhala, vztekle mi řekli: „Nevidíš, jací jsou to lidé? Kdo může zajistit tvou bezpečnost? Pokud neodejdeš, dříve či později přijedeme pro tvou mrtvolu.“

Krátce poté moji příbuzní unesli mou starší dceru ze školy a poslali ji pryč.

Bolelo a krvácelo mi srdce. Jak jsem je nenáviděla!

O deset dnů později můj manžel zemřel.

Spěchala jsem domů z práce, ale moji příbuzní už poslali jeho tělo na kremaci.

Byla jsem úplně vyčerpaná od smutku a hněvu. Plakala jsem tak silně, až jsem omdlela. Když jsem se probrala, moje pětiletá dcerka plakala po mém boku. Moji kolegové z práce byli také pobouřeni, plakali a vyjadřovali nám soucit.

Později jsem zjistila, že příspěvek na pohřeb a také plat mého manžela si vzala jeho rodina, ale že můj byt byl vyžádán zpět pracovištěm, pro případ, že by si jej také chtěli nárokovat.

Dokonce mně vzali kupony, které jsme všichni potřebovali na nákup potravin.

Jako by to ještě nestačilo, švagři šli do mé práce a rozšiřovali tam nepravdy, že jsem se nestarala o manžela, že naše druhá dcera je mimomanželská a že mě chtějí zbít, aby pomstili svého bratra.

Někteří kolegové jejich zlomyslným lžím uvěřili.

Byla jsem plná nenávisti a odhodlání se pomstít. Zažalovala jsem je. Soud trval dva roky. Přesto, že jsem vyhrála, podařilo se mi vzít si k sobě jen svou starší dceru.

Odřízla jsem jakékoliv spojení s rodinou mého manžela.

Za těch devět let jsem v podstatě vyčerpala svou životní energii. Bylo mi jen něco málo přes třicet let, ale moje vlasy už byly zcela bílé. Trpěla jsem nespavostí, závratěmi, tachykardií, srdeční ischémií, nízkou hladinou cukru v krvi, nízkým tlakem, nádorem dělohy, prasknutím bederní ploténky a poruchou autonomního vegetativního nervového systému. Byla jsem navíc velmi popudlivá.

Kvůli svým dcerám jsem přísahala, že budu žít, nehledě na to, jak těžký bude můj život.

Abych se vyléčila ze svých nemocí, brala jsem západní léky, vyhledávala jsem čínské léčení bylinkami, naučila jsem se řadu stylů čchi-kungu a dala jsem se na buddhismus, ale nic mi nepomáhalo.

Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2015/5/22/150683.html