7. Česko-slovenská Fa konference: Soucit je nejmocnější zbraň (1. část)

Od praktikujícího Falun Dafa z České republiky

Ctěný Mistře, drazí praktikující,

rád bych se s vámi podělil o své zkušenosti z letošní práce na projektu Shen Yun.

Do projektu jsem se zapojil intenzivněji než dříve a byl to cenný čas a příležitost ke zlepšení charakteru. Každý z nás, bez ohledu na to, jak zdánlivě malý nebo velký úkol měl, se vždy setkal se situacemi a těžkostmi, které vyžadovaly rozhodnutí – vyřešit problém jako praktikující, se spravedlivými myšlenkami, anebo si ponechat uvažování běžného člověka.

Chápu to tak, že všechny tyto vyhrocené situace jsou nutné ke zlepšení našeho charakteru. Bez nich se nemůžeme posunout dál.

Jak říká Mistr v jedné ze svých básní:

„Dafa hraníc nemá, utrpenie slúži ako loď.“
(Hong Yin I, Falun Dafa, 24. 7. 1992)

Přípravy na Shen Yun začaly už vloni. Rozhodování o tom, zda představení uspořádáme, nebylo jednoduché. Nejdříve nikdo nechtěl být hlavním koordinátorem, pak jsme nemohli najít sponzora a nakonec jsme přišli v divadlech o dobré termíny. Naštěstí vše bylo nakonec uspořádáno a my jsme mohli mít čtyři představení ve dvou městech.

Dostal jsem na starost koordinaci sběru kontaktů a oslovování potenciálních sponzorů a VIP osob z řad umělců, podnikatelů, lékařů a akademiků. Protože mám flexibilní zaměstnání s dostatkem volného času, mohl jsem se tohoto úkolu svědomitě chopit. Navíc díky uspořádání Mistra pro mě agentura neměla dva měsíce před představením žádnou práci, takže jsem mohl trávit většinu času v Praze.

Na výzvu o pomoc se přihlásilo poměrně dost praktikujících, kteří pomáhali se sběrem, tříděním a zpracováním dat, odesíláním emailů, telefonováním či přípravou dopisů. Objevily se situace, kdy lidé náhle odřekli svou nabídku pomoci kvůli různým důvodům, a to způsobilo komplikace s časovým tlakem, ale většinou jsem si dokázal udržet neochvějnou mysl a nikoho nevinil. Věděl jsem, že je to pro mě zkouška. Zkouška, jak se zachovám. Každý přece dělal, kolik mohl.

Na druhou stranu, ve chvílích nouze a zoufání došlo k několika situacím, kdy se mi nad laskavostí a soucitem praktikujících vlily slzy do očí. Například jsem potřeboval připravit na počítači podklady pro tisk dopisů pro VIP, abychom mohli začít pozvánky roznášet. Praktikující, který tohle umí, byl zaneprázdněný důležitým projektem Dafa ve své zemi, na který se musel pečlivě připravit. Přesto mi den předtím, zrovna když jsme rozdávali v noci před divadlem letáčky, volal, že dopisy připraví a že se na něho můžu kdykoliv obrátit, až budu potřebovat. Jeho nesobeckost a obětavost se mě hluboce dotkla. Podobných případů byla řada, i u jiných praktikujících, jejichž příkladné vystupování mě inspirovalo k větší nesobeckosti.

Připoutání k usilování

V průběhu volání do firem jsem prošel také několika cennými lekcemi. Nejdříve jsem měl strach. Ten po pár dnech zmizel. Místo něj se však vynořilo připoutání k usilování, k dělání věcí s úmyslem. Místo, abych se zaměřoval na záchranu bytostí, soustředil jsem se na to, abych splnil co nejvíc hovorů a emailů. Když některý vypadal nadějně, s tlukoucím srdcem jsem očekával, jak to dopadne a nemohl jsem se od toho v mysli odpoutat, což mi bránilo dostat se do klidu při vysílání spravedlivých myšlenek.

Jednou se to dostalo tak daleko, že jsem nemohl dva dny spát, srdce mi prudce bušilo a krk jsem měl celý nateklý. Bylo to, jako by mě někdo mačkal obrovskou silou. To mě přimělo zamyslet se nad svým myšlením. Proč mám takové napětí? Proč se pořád bojím, jak to vše dopadne? Uvědomil jsem si, že za tím vězí připoutání k usilování, předvádění se a připoutání ke slávě. Když jsem šel ještě hlouběji, objevil jsem, že za tím vězí nedůvěra v Mistra a jeho uspořádání.

Ohromně mně pomohl Mistrův výrok, který se tolikrát opakuje v Zhuan Falunu:

„Kultivace závisí na vlastním úsilí jedince, zatímco přeměnu kultivační energie uskutečňuje jeho mistr.“ (Zhuan Falun, Přednáška první, Proč se praktikováním kultivačních cvičení vaše kultivační energie nezvyšuje?)

Velice se mi ulevilo. Uvědomil jsem si, že mým úkolem je přece udělat co nejlépe svoji práci, zbytek už závisí na Mistrovi. Tak čeho se ještě bát? Stejný princip mi pomohl zůstat klidný až do konce příprav Shen Yun, v době, kdy prodeje vstupenek vypadaly pár týdnů před začátkem představení špatně, aby se v několika posledních dnech prodeje výrazně zlepšily.

Sdílení pomáhá odbourávat připoutání

Prostředí v Praze mi pomáhalo být usilovnější. Ráno se vstávalo na cvičení, večer se studoval Zákon. Kromě toho se samozřejmě dělalo mnoho věcí pro Shen Yun a já jsem cítil, jak se kultivačně zlepšuji téměř každý den.

Ale teprve až přijeli pomoct praktikující ze zahraničí, pochopil jsem sílu sdílení v kolektivu. V tu dobu mi dávalo hodně zabrat moje připoutání ke slávě. Když jsem udělal i jen maličkost, hned se objevila myšlenka: „Jo, teď si toho někdo všimne, jak jsi dobrý, jak to všechno zvládáš.“ Nebo: „Když tak chválí toho praktikujícího, to je super. Měli by ale také říct pár pochvalných slov o mně.“ Někdy byla myšlenková karma velice silná a bylo ji těžké odstranit.

Připoutání ke slávě se projevovalo i tak, že jsem se bál sdílet s druhými svoje myšlenky a nesprávné stavy, aby mě neodsoudili a neshlíželi na mě shora. Zahraniční praktikující vytvořili prostředí, ve kterém bylo snadné se otevřít po studiu a sdílet to, co jsme v kultivaci v ten den zažili, mluvili jsme o svých chybách, a tak jsme si zlepšili svoje myšlení.

V tomto prostředí jsem pochopil, že když se člověk otevře a upřímně pohovoří o svých nesprávných myšlenkách a stavech, které měl, ostatní ho podpoří a budou z něj mít radost, namísto toho, aby ho odsuzovali. Jakmile jsem promluvil o své připoutanosti ke slávě v širší skupině, najednou jako kdyby mě to připoutání přestalo ovládat a bylo slabounké. Do této doby jsem měl pocit, že tohle je moje nejsilnější připoutání, ale po mém sdílení už nebylo ničím. Nastal čas poprat se s dalšími připoutanostmi, které se na oplátku začaly také hlasitě ozývat.