Tradiční Čínská kultura, Odkazy

Hudba | Starověké příběhy | Umění | Věda | Básně

  • Staré kultivační příběhy: Nestranný Konfucius

    Mnoho z četných Konfuciových žáků přišlo z daleka. Urazili stovky mil, než se dostali do království Lu, aby se stali jeho žáky. Jedním z nich byl i Čchen Kchang. Čchen Kchang byl z království Čchen. Byl mladý a nově příchozí, takže dosud neměl příležitost vyslechnout si Konfuciovo učení od počátku. Čchen Kchang byl od přírody přecitlivělý a stále si myslel, že ho Konfucius vůbec nevnímá, protože není občanem království Lu. Vypadalo to sice tak, že Konfucius během přednášení svého učení jednal se všemi svými žáky rovnocenně, ale Čchen Kchang si přesto myslel, že se mu Konfucius vůbec nevěnuje.
  • Čínské rčení: Bez posledního koše naplněného hlínou celá stavba přijde vniveč

    Existuje jedno staré čínské rčení, které zní: Bez posledního koše naplněného hlínou celá stavba přijde vniveč. Doslova to představuje snahu o vybudování kopce vysokého tři reny. Ren je jednotka míry používaná ve staré Číně, zhruba odpovídající 2,33 metru. Koš má zde představovat nádobu z bambusu, kterou používali staří Číňané k přenesení hlíny na krátké vzdálenosti.
  • Příběhy ze staré Číny: Oplácet dobré skutky

    Čan Ku žil v době dynastie Čching, když byl u moci císař Čchien-lung. Čan Ku byl sice chudý muž, ale zato byl dobrosrdečný a důvěryhodný. Na ostrově Čchung-ming v Šanghaji byla jedna zastavárna. Vlastník tohoto obchodu se jmenoval Čchen a pocházel z okresu Wan, provincie S'-čchuan. Čchen zaměstnal Čan Kua ve svém obchodě, aby dělal kancelářskou práci. Čan Ku byl velmi pilný a své práci dobře rozuměl. Každého návštěvníka přijal s vlídností a trpělivostí. Obchodní transakce vyřizoval korektním způsobem, a tak zastavárna jen vzkvétala. Majitel obchodu mu důvěřoval a začal mu přidávat více zodpovědnosti a jednal s ním jako se členem své rodiny.
  • Kao-jaovo pojetí devíti ctností

    Konfucius řekl: „Když byl Šun císařem, vybral si Kao-jaa na velmi důležitý post a špatní lidé zůstali daleko vzadu.“ (Sebrané spisy Konfuciovy, Vévoda Wen z Tchengu, I. část) Podle historických knih byl Kao-jao v době vlády císaře Šuna vedoucím justiční správy. Pečlivě a spravedlivě zastupoval zákon. Díky tomu nebyl nikdo nespravedlivě odsouzen. Kao-jao kladl velký důraz na osvětu a výchovu a uvedl do života pravidla pro ceremonie a hudbu.
  • Příběhy ze staré Číny: Mnich Tao Šun

    Nikdo nevěděl, odkud Tao Šun přišel. Všechno, co lidé věděli, bylo, že žil na odlehlém místě v jedné chatrči s doškovou střechou. Tu chatrč si postavil sám na hoře Jang-tchou v Ce-čou. Tao Šun neměl žádné úspory, takže někdy jedl jen jedno jídlo denně. Zbytek času trávil v meditaci. Pod jeho postelí se ukrývali hadi a krysy a žili společně v míru. Jednou přišel do chatrče tygr a Tao Šun mu vyložil Dharmu (Buddhův Zákon). Později přišel na návštěvu také jeden člověk. Vešel do chatrče, podíval se na tygra, otočil se a chatrč opustil. Tao Šunovi řekl, že se vrátí, až zmizí ten tygr. Tao Šun tedy řekl tygrovi: „Zítra přijde návštěva, a tak musíš v ten den jít někam jinam.“
  • Příběhy ze staré Číny: Některé věci jsou cennější než zlato

    Jako lidské bytosti můžeme být chudí nebo se nacházet v tíživé situaci, ale měli bychom žít podle principu „lidskosti“. Nesmíme shromažďovat bohatství za pomoci nemorálních metod a také nemáme ztrácet svou ctnost. Kdysi dávno šel Jen-li Ťi-c', bratr krále v království Wu, na procházku a uviděl na ulici ležet zlaťák, který asi někdo ztratil. Bylo to v květnu a v té době bylo velké horko. Jeden chudý dřevorubec právě procházel kolem něho a Jen-li Ťi-c' na něho zavolal: „Hej, zdvihni ten zlaťák ze země!“
  • Příběhy z dávných časů: Uctívat nebe, přijmout svůj osud a plnit své povinnosti

    Pan Chan Čchi uctíval nebe, akceptoval svůj osud a plnil své povinnosti. Jeho zásluh bylo tak mnoho, že se o něm šířila sláva po světě a on měl ve své zemi nejvyšší pozici, ale nikdo na něm nikdy nepozoroval přílišné veselí. Do jeho rukou byla vložena obrovská zodpovědnost, setkával se s nečekanými katastrofami a neustále se nacházel v nějakém nebezpečí. Nikdo ho však nikdy neviděl ustaraného. Byl vždycky mírný a vyrovnaný a nikdy ho žádná událost nevyvedla z míry.
  • Příběhy ze staré Číny: To nejcennější v životě je poctivost

    V době dynastie Nan-sung (1127-1279) žil ve městě Čching-tao muž jménem Tchao Siwong. Měl obchod s látkami, které také barvil. Tchao Siwong vedl důstojný a upřímný život. Jednoho dne nakoupil pro barvení látek rumělkovou trávu v hodnotě asi čtyř milionů mincí. Potom zavítal do jeho obchodu jiný obchodník a řekl mu, že tato tráva není pravá. Tchao Siwong tomu zpočátku vůbec nechtěl věřit, ale po důkladném prozkoumání zjistil, že tráva opravdu není pravá.
  • Staré kultivační příběhy: Síla vzniká, pokud jsme bez přání

    Jednoho dne, když Konfucius vyučoval své žáky, s povzdechem pronesl: „Ještě jsem neviděl žádného opravdu silného člověka.“ Po těchto slovech jeho žáci znejistěli. Byli přesvědčeni o tom, že takoví žáci, jako C'-lu a Šen Čcheng mají určitě obrovskou sílu vůle. Obzvláště pak Šen Čcheng. Byl sice velmi mladý, ale nepřijal by snadno žádný kompromis. Šen Čcheng netajil svůj tvrdošíjný postoj dokonce ani mezi staršími spolužáky. Každý mu až do určitého stupně ustupoval.
  • Příběhy ze staré Číny: Zbavit se závisti - a neštěstí se promění ve štěstí

    Tento příběh se udál za doby dynastie Sung. Ťiang Jüan měl deset synů. Jeden byl hrbatý, jeden měl znetvořené nohy, jeden měl zmrzačené končetiny, jeden byl tělesně postižený, jeden byl psychicky nemocný, jeden byl duševně chorý, jeden byl hluchý, jeden byl slepý, jeden byl němý a jeden zemřel ve vězení. Když to uviděl C'-kao, zeptal se: „Co jsi provedl? Proč musíš snášet takové neštěstí?“
  • Velká Epocha: Rozhovor s Leeshaiem Lemishem o umělecké skupině Divine Performing Arts

    Leeshai Lemish je moderátorem umělecké skupiny „Divine Performing Arts“ a procestoval s ní už celý svět. Vyprávěl nám o zvláštnostech tohoto kulturního představení, které nedávno opět vyrazilo na světové turné. Ve věku třiceti let se už Leeshai Lemish opravdu hodně nacestoval a stačil uskutečnit to, co mnozí nestačí ani za celý svůj život. Diváci v renomovaných koncertních sálech, kteří shlédli představení „Shen Yun“ se možná tázali: „Kdopak je tento elegantně oblečený mladý muž, který moderuje představení?“
  • Příběhy ze staré Číny: Smysl pro stud

    Konfucius jednou pochválil vzdělané učence, kteří uměli být zdrženliví ve všem, co dělali. Člověk se smyslem pro stud se nenechá zlákat pokušením ziskuchtivosti a touhy po penězích. Také neohrozí svou pověst, ani když je přímo ohrožen a hledí nebezpečí do tváře. Je skromný a dobrosrdečný. Bere ohled na druhé a vezme si jen to, co nutně potřebuje. Ať se jedná o osobní etiku, snažení či vlastenectví, předpokladem jeho morálního svědomí je vždy jeho smysl pro stud.
  • Příběhy ze staré Číny: Tradiční hodnoty v sobě skrývají respekt k duchovním učitelům

    V celé dlouhé historii Číny představoval respekt k duchovním učitelům nádhernou a ctnostnou tradici. V dávné Číně se lidé snažili vyjadřovat svým duchovním učitelům respekt. A především také dbali o kultivaci ctnosti. Tímto způsobem života tak zanechávali vynikající odkazy následujícím generacím. V jedné části čínské císařské říše, která byla známá jako národ Lua, v období jarní a podzimní periody (druhá polovina 8. století před Kristem až první polovina 5. století před Kristem), žil muž jménem Jen Chuej. Byl Konfuciovým učedníkem a svůj život trávil studiem Konfuciova učení. Byl proslulý svou velkou ctností.
  • Příběhy z dávných časů: Nestranně a nezištně - Lidé by měli vykonávat činnosti odpovídající jejich schopnostem

    Čchi Si, známý také pod jménem Čchi Chuang-jang, byl učencem v královské říši Ťin v období jarní a podzimní periody. Později byl jmenován prvním poručíkem. Byl nestranný, nezištný a na první místo kladl blaho své vlasti. Nikdy se nezajímal o to, zda jsou mu lidé vděční nebo ho nemají rádi. Jednou se král Pching z říše Ťin učence Čchi Chuang-janga zeptal: „Hrabství Nan-jang potřebuje guvernéra. Kdo by byl nejschopnější k vykonávání této funkce?“
  • Talent

    [PureInsight.org] V minulosti jsem slovo „nadání“ či „talent“ považoval za kompliment. Kupříkladu, člověk může o někom říci, že je nadaný či že má dar od boha. Dnes jsem se znenadání osvítil k tomu, že slovo „nadaný“ znamená schopnost a zodpovědnost; jimi člověka obdařila příroda. Lidé, kterým tato schopnost byla dána, musejí dostát propůjčeným zodpovědnostem a příslibu. K těm například patří virtuózové, malíři, tanečníci, zpěváci apod. Ti všichni mají výrazný talent. Schopnosti běžných lidí se s nimi nemohou porovnávat.