Tradiční Čínská kultura

Hudba | Starověké příběhy | Umění | Věda | Básně

  • Moudrost prastaré nauky o výživě (1. část)

    „Stěží se najde jiná kultura, kde by výživa hrála tak významnou úlohu jako v čínské kultuře,“ říká K. C. Čchang, vydavatel knihy „Čínská kultura stolování“ (New Haven, Yale University Press, 1977). Proč je čínské jídlo tak všeobecně oblíbené? Nutno ale dodat, že většina znamenitých pokrmů servírovaných v čínských restauracích v USA patří v Číně samotné mezi pokrmy sváteční. Tyto pokrmy tedy neodrážejí kulturu stolování všedního života v Číně. Co ale činí čínské jídlo tak chutným? Proč je už tak dlouhou dobu populární a jak to, že se různá jídla a jejich příprava nezměnila po celá století? Lehká a zdravá jídla se připravují rychlým vařením sezónních potravin na silném plameni, jsou dobře kořeněná a výborně ochucená.
  • Příběhy ze staré Číny: Mnich jako otec (2. část)

    Pověst mnicha Ta-singa byla v tom okamžiku zničena. Býval kdysi velmi respektovaným mnichem, ale nyní byl známý jen jako hanebný násilník. Lidé se mu smáli, kamkoli šel, odsuzovali jej a nadávali mu. Mnich Ta-sing si z nadávek nic nedělal. Každý den chodíval žebrat o almužnu, aby mohl dítěti koupit mléko. Díky jeho pečlivé starosti dítě rychle rostlo a nabývalo na moudrosti. Tři roky utekly jako nic. Přes údajné znásilnění se svatba konala, jak bylo naplánováno. O svatební noci chtěl ženich vědět, co se stalo jejich dítěti. Nevěsta mu vše v pláči pověděla. Příští den řekl ženich svým rodičům pravdu: jak se tajně sešli, a to byl důvod, proč Siao Chuej otěhotněla a porodila před třemi léty dítě.
  • Příběhy ze staré Číny: Mnich jako otec (1. část)

    Těla mnohých buddhistických mnichů s velkou ctností, která jsou uložena na čínské hoře Ťiou-chua, zůstala dlouho po jejich smrti neporušená. Takovým mnichem byl i mnich Ta-sing. Žil na konci éry dynastie Čching (1636 – 1911 n. l.). Když zemřel, uložili jeho tělo do velké nádoby. Po třech letech byla tato nádoba otevřena. Jeho tělo vypadalo, jako kdyby právě zemřel. Mnich Ta-sing byl milosrdný a velkorysý muž. Svůj život zasvětil buddhizmu, proto mnohé útrapy, kterými procházel, snášel s porozuměním. Následující příběh popisuje jeho neobyčejnou snášenlivost. Na úpatí hory Ťiou-chua žila jedna bohatá rodina. Měli dceru Siao Chuej, která byla zaslíbena synovi z jiné bohaté rodiny.
  • Příběhy ze staré Číny: Respekt vůči rodičům podporuje dobrosrdečnost

    Li Kchao žil v Číně v době dynastie Tchang a byl proslulý svou obětavostí a respektem vůči své matce. V prvních letech Šang-jüanského kalendáře (674 n. l.) postihlo hlavní město obrovské sucho. Ceny rýže závratně vzrostly a mnoho lidí zemřelo hladem. Li Kchao si uvědomil, že současný příjem už nemůže uživit jeho rodinu. Proto se rozhodl odejít do jiné provincie, aby se tam stal úředníkem a vydělával více peněz. Jednou Li Kchao udělal při své práci chybu, za kterou byl degradován a přeložen do jiné provincie. Stal se ředitelem a byl zodpovědný za místní záležitosti v oblasti Wen-čou. Ale i ve Wen-čou byla sklizeň velmi špatná. Vláda tam nechala uskladnit statisíce Mu obilí a Li Kchao si umínil, že ho rozdá chudým.
  • Příběhy z dávných časů: Neohrožená dcera Tchi-jing

    Na počátku čínské dynastie Chan bylo tělesné mučení zakotveno v právním systému jako forma trestu, která pocházela z předešlé dynastie Čchin. Za vlády této dynastie bylo rozsáhle používáno mučení, jako amputace nosu, uší a končetin či vypálení znamení zločincům přímo do obličeje. Přesto byly tyto formy trestu úřady i za dynastie Chan stále považovány za přiměřené. Císař Wen z dynastie Chan zrušil tyto nelidské a brutální praktiky jen díky jedné mladé a odvážné ženě. Tchi-jing Čchun-jü byla nejmladší z pěti dcer. Její otec pracoval nejdříve jako prostý úředník a po ukončení studia medicíny pracoval u známého lékaře.
  • Příběh o Sokratovi a fámách

    Až příště uslyšíš nějakou fámu nebo ji budeš šířit, vzpomeň si na následující filozofii: Ve starém Řecku byl Sokrates (469 - 399 př. n. l.) vychvalován především za svou moudrost. Jednoho dne potkal tento velký filozof známého, který k němu vzrušeně přistoupil a řekl: „Sokrate, víš, co jsem se právě doslechl o jednom tvém studentovi?“ „Okamžik, prosím,“ reagoval Sokrates. „Dříve, než mi něco povíš, chtěl bych tě trochu vyzkoušet. Ta zkouška se nazývá ‚trojitá‘.“ „Trojitá?“ „Správně,“ pokračoval Sokrates. „Dřív, než mi začneš povídat o mém žákovi, vyzkoušejme si, co jsi mi chtěl sdělit.“ „První zkouška se týká pravdy. Jsi si absolutně jistý, že to, co mi chceš říct, je pravda?“ „Ne, já jsem to jenom slyšel,“ odpověděl muž.
  • Tradiční čínská kultura: Příběh o tom, jak lze spáchat hřích i jedinou žádostivou myšlenkou

    Během vlády dynastie Čching šel jeden kandidát na provinčního úředníka do Pekingu ke zkouškám. Vedoucím hotelu, kde pobýval, byla čerstvá vdova. Protože bylo hodně sněhu, který zablokoval cesty, musel muž v hotelu zůstat o pár dnů déle. Po několika dnech, jak se tak na sebe pořád dívali, se do sebe zamilovali a začali mít chlípné myšlenky. Kandidát šel k pokoji vdovy a chystal se zaklepat na dveře, když se mu náhle vynořila myšlenka: „Ne, tohle nesmím udělat. Chystám se jít ke zkouškám na státního úředníka. Když vkročím dovnitř a budu s ní mít poměr, nebesa mi první místo u zkoušek odepřou. Musím se vrátit!“
  • Příběhy z dávných časů: Pád královské říše Tchu-po (raný Tibet)

    Dnešní Tibet byl ve staré Číně známý pod názvem Tchu-po. Tuto mocnou královskou říši založil Songtsen Gampo a stal se prvním tibetským králem zvaným „Tsanpo“. Královská říše pod jeho panováním vzkvétala a byla tak silná, že císař Tchaj-cung z dynastie Tchang za něj provdal jednu ze svých dcer, princeznu Wen-čcheng. To bylo v roce 641. Princezna odcestovala do Tibetu se sochou Buddhy Šákjamuniho. Ve Lhase potom nechala postavit buddhistické kláštery. Výstavbou klášterů se zabývali umělci, kteří princeznu doprovázeli. Součástí princeznina doprovodu byli i buddhističtí mniši, kteří začali překládat buddhistická písma. Tak se v Tibetu rozšířil buddhismus.
  • Příběhy z dávných časů: Karmická odplata přímo souvisí s vlastními činy

    „Dobro bude odměněno dobrem a zlo zlem“ - tak zní jedno staré přísloví, které je mezi Číňany hodně rozšířeno. Lidé v dávných dobách si předávali takovéto příklady, aby přiměli ostatní k opatrnosti. Ti, kteří v to věřili a chovali se podle toho, byli označováni za rodiny, jejichž členové sbírají hodně „ctnosti a budou bohatí“. Ti, kteří se touto mravní zásadou neřídili, protože na ni nevěřili, byli označováni za rodiny, které „hromadí karmu a dočkají se problémů“. Existuje ještě jedno přísloví z dávných dob: „Štěstí a neštěstí nikdy k lidem nepřichází bezdůvodně. Karmická odplata přímo souvisí s vlastními činy člověka.“ Následující příběh nám má dnes tento princip připomenout.
  • Příběhy ze staré Číny: Čchu Š'ův objev

    Co jsou sny? Moderní medicína se zmiňuje o tom, že sny se vyskytují tehdy, když se mění kůra mozková. Je však hodně lidí, kteří říkají, že ve svých snech viděli svou budoucnost nebo byli upozorněni na něco z budoucnosti. Někteří také tvrdí, že ve svých snech viděli určité scény, které potom opravdu zažili, nebo viděli lidi, se kterými se později setkali. Moderní věda dodnes není schopná tento fenomén vysvětlit. V sérii „Sny a realita“ popíšeme některé bizardní sny, které byly zaznamenány v dávných dobách a nemohly být vysvětleny za pomoci vědy. Z perspektivy kultivační praxe vycházejí mnohé sny z toho, co viděla hlavní prapůvodní duše (srovnatelná s duší). Sny mohou také odhalit způsob života v jiných dimenzích poté, co hlavní prapůvodní duše vystoupí z těla.
  • Původ čínského rčení: Buď pilný za úsvitu i za soumraku

    „Tři klasické znaky“ - tak se jmenuje dětská kniha od autora Wang Jing-lina ze 13. století. Každý řádek v této knize se skládá ze tří znaků a čtyř vět a dohromady tvoří jednu skupinu. Děti rády čtou tyto rýmované verše. Kniha je ostatně velmi zajímavá ke čtení a zároveň je velice výchovná. Oblíbenou učebnicí zůstává již po celá staletí. Od prvního vydání byla už mnohokrát revidována. A současná verze „Tří klasických znaků“ celkem obsahuje jen 1 500 znaků. Přitom stačí pokrýt mnoho oblastí, jako například etiku, astronomii, zeměpis, historii a výchovu. Kniha například dětem říká, že se mají pilně učit. Řečeno je to přitom takto: „Pes stojí v noci na stráži, kohout ráno ohlašuje nový den a všechna domácí zvířata si rozdělí své povinnosti...
  • Příběhy ze staré Číny: Nejdříve mysli na ostatní, kultivuj své vnitřní já a nikdy nedávej vinu druhým

    V okrese Sing-chua, v provincii Ťiang-su, bydlel v dávných dobách obchodník jménem Ma Wen-an. Byl to člověk vzdělaný a s dobrým chováním. Jeho manželka, paní Wu, byla velmi krásná a chytrá a své domácí povinnosti zvládala opravdu dobře. K ostatním lidem se však chovala přezíravě a arogantně. Ani se svou tchýní moc dobře nevycházela. Pokaždé, když se Ma Wen-an vrátil domů z obchodní cesty, slyšel jen vzájemné obviňování obou žen. Stěžovaly si jedna na druhou, ale ani jedna nechtěla tu druhou vyslechnout. Celá ta situace Ma Wen-ana velmi znepokojovala. Věděl, že jeho žena nerespektuje jeho matku a rozhodl se to změnit. Jednoho dne dostal nápad, který by měl jeho ženu přimět k tomu, aby uznala své vlastní chyby.
  • Příběhy z dávných časů: „Osm větrů“

    Su Tung-pcho byl velkým kultivujícím zen-buddhismu. Zabýval se alchymistickou výrobou pilulek, které propůjčují nesmrtelnost. Jako kultivující měl velkou sebekázeň, ale přesto byl vtipný a zábavný. Říkával: „Nikdo nemá velmi velkou sebekázeň, a přece dosáhne osvícení.“ Existuje mnoho zajímavých příběhů o něm i o jeho dobrém příteli, zen-buddhistovi, Mistru Fuo-jinovi. Zde je jeden z nejznámějších: Su Tung-pcho měl jednoho dne inspiraci a napsal následující báseň: „Skláním svou hlavu před nebem všech nebí, paprsky tenké jako vlásek ozařují vesmír, těch osm větrů mnou nemůže pohnout, když nehybně sedím na purpurovém lotosu.“
  • Tradiční čínská kultura: Sochy

    V Číně se často říká: „Vzhled obličeje pochází od srdce“, což má hluboký smysl. Zde je jeden příběh, který může posloužit jako důkaz. Kdysi žil jeden sochař a svou tvorbu podřizoval nejnovějším trendům uměleckého světa. Často vytvářel sochy zlých démonů, duchů a monster. Po nějaké době zjistil, že výraz jeho tváře je den ze dne ošklivější. Plný strachu se odebral do nemocnice na prohlídku. V nemocnici ale žádnou příčinu jeho zvláštního stavu nezjistili. Jednoho dne potkal jednoho mistra čchi-kungu, který dosáhl v kultivaci dovršení. Tento mistr byl přesvědčen o tom, že by mu mohl pomoci, ale pouze za protislužbu. Nejdříve měl pro něho sochař zhotovit sto soch Buddhy, a poté ho bude mistr léčit. Umělec byl s touto dohodou spokojen.
  • Příběhy ze staré Číny: Legenda o vzniku civilizace

    Hlavními znaky civilizace jsou systematické zemědělství, usídlený život a osady. A právě tyto znaky lze v Číně najít už od třetího tisíciletí před naším letopočtem a možná, že sahají ještě daleko hlouběji do minulosti než znaky v Mezopotámii. Jisté je, že nejstarší nálezy lidských pozůstatků pocházejí z Číny. „Čínská Genesis“ odpovídá na otázku o původu lidstva jednou legendou. Hlavními znaky civilizace jsou systematické zemědělství, usídlený život a osady. A právě tyto znaky lze v Číně najít už od třetího tisíciletí před naším letopočtem a možná, že sahají ještě daleko hlouběji do minulosti než znaky v Mezopotámii.