Polská konference Fa 2006: Kultivační zkušenost - Martin

Od praktikujícího z Polska

Zdravím všechny, zdravím Mistra.

Jmenuji se Martin a jsem praktikující Falun Dafa z Polska. Je mi ctí, že zde mohu být a jsem vděčný za to, že tolik praktikujících ve svých plných harmonogramech našlo čas, aby přijeli do Polska na konferenci Fa a zúčastnili se i dalších aktivit.

Poslední roky byly pro mě dobrou kultivací. To znamená, že vždy cítím, že nedělám věci dostatečně a že je mnoho věcí, které bych mohl udělat lépe. Ale asi právě taková je kultivace a když se podívám zpět, mám pocit, že všechno jde docela dobře.

Chtěl bych se s vámi podělit o jednu zkušenost.

Když jsem byl tento rok na konferenci v Ženevě, jedna praktikující mi řekla, že se trochu nudí. Řekl jsem jí, že bychom měli poslouchat mluvčí, ale v mysli jsem s ní souhlasil a snad jsem to dokonce řekl nahlas. Tehdy jsem si pomyslel: „Proč mám takové myšlenky? Konference je jedním ze způsobů kultivace, které nám Mistr dal a neměl bych mít takovéto myšlenky.“

Mnoho praktikujících okolo mě spalo. Neustále jsem přemýšlel nad tím, proč se cítím tak nepohodlně. Přestože jsem tu noc spal dlouho, cítil jsem, že chci odejít z konference a jít si lehnout. Bolely mě nohy a také jsem se přistihl, že si masíruji ruku. Bál jsem se, že ostatní praktikující uvidí, že spím, ale zároveň jsem cítil, že je téměř nemožné, abych neusnul. Vzpomněl jsem si také, že v poslední době se mi těžko studoval Zákon, četl jsem jen trochu a pokaždé, když jsem začal číst, se všechno zdálo tak běžné a ne tak úžasné, jako když jsem začínal praktikovat.

Tehdy jsem si uvědomil, že příliš hledám vně. Místo toho, abych se díval dovnitř, neustále jsem se snažil najít cestu, abych se vyhnul svým připoutáním. Pořád jsem čekal na něco neobyčejného ve Fa, co by mě postrčilo dopředu a odstranilo má připoutání. Zatímco jsem poslouchal mluvčí na konferenci, jsem také čekal na něco neobyčejného, co by mě motivovalo k postupu vpřed. Ale nic se nestalo. Tak jsem se podíval dovnitř a uviděl jsem, že se to děje z toho důvodu, že v mnoha ohledech se sebou jednám jako s běžným člověkem, což umožňuje mým připoutáním bujet. Když jsem na to přišel, mé myšlenky se vrátily na správnou cestu a všechno se změnilo. Po této spravedlivé myšlence se má mysl stala úplně čistá, nohy i tělo okamžitě přestaly bolet a nutkání ke spánku také zmizelo. Byl to překvapující pocit, protože jsem něco podobného pocítil poprvé. Bylo to poprvé, kdy se mi po zbytek konference nechtělo spát a všechny příspěvky byly pro mě najednou zajímavé.

Naposledy když jsem cvičil, mě bolely ruce a celé tělo, a po meditaci mě nohy bolely po celý den. Vzpomněl jsem si na svou zkušenost z Ženevy a pochopil jsem, že je to něco podobného. Opět jsem se nepovažoval za praktikujícího, takže bohové ani démoni to také nedělali. Nezlepšoval jsem si dostatečně charakter a bylo to tak, jak Mistr řekl v Zhuan Falunu:

„Podívejte se, abych řekl pravdu, někteří lidé si neváží charakteru a budou pro ně lepší obyčejná cvičení.“

Mám pocit, že nějakou dobu jsem dělal obyčejná cvičení. Poté, co jsem to zpozoroval a zbavil se připoutání, která způsobovala, že se během cvičení zabývám přemýšlením, se mi podařilo vejít do klidného a čistého stavu. Tělo přestalo bolet a namísto toho jsem se cítil velmi lehký.

Zpozoroval jsem, že většina špatných nebo dobrých věcí, které se mi stanou, souvisejí s mým strachem a vírou.

Když jde všechno špatně, obyčejně cítím ve svém srdci strach; strach, že nemám dostatek peněz, strach, že není dostatek času, strach, že nemám v srdci dostatek laskavosti, strach, že se dostatečně nekultivuji, strach, že neprojdu zkouškami, nebo že jsem na něco důležitého zapomněl. Jinými slovy, strach o sebe, o svou budoucnost a o svůj blahobyt. Samozřejmě, když udělám něco špatného, měl bych si ze svých chyb vzít ponaučení, ale místo ponaučení jsem se držel svých připoutání a nechtěl jsem je opustit.

Když jde všechno dobře, cítím v srdci silnou víru v Mistra. Když mám víru v Mistra, tak mám víru ve všechno a nemám s ničím problémy; když opravdu věřím a nemám strach, má připoutání jsou velmi daleko. Tak, jak řekl Mistr:

„Jestli se neobáváte, činitel, který by vás nutil obávat se, se stane neexistujícím.“

Mistr také řekl:

„Všechno, co zlo udělalo, ve skutečnosti mířilo na připoutání a strachy, které jste neopustili…“ (Podstata dalšího pokroku II., Odstraňte svá poslední připoutání)

Není jakýkoli můj strach tím stejným jako nedostatek víry v Mistra?

Jestliže mám víru v Mistra, mám víru ve Fa a také ve všechno, co dělám. Bez víry nevidím nic a nevidím zázraky Dafa. Zázraky se ukáží teprve tehdy, když jsem ve Fa, jen tehdy povaha vesmíru dovolí, abych je uviděl. Jen tehdy to Bohové, Buddhové a Tao dovolí, a jen tehdy půjdu vpřed.

Myslím si, že se není čeho obávat; když mám víru, už mám všechny věci, které se tak bojím ztratit, jen je občas obtížné si toho být vědomý a pamatovat si to.

Čas od času zapomínám, že okamžik, kdy se cítím špatně, je vždycky právě tím okamžikem, ve kterém jsem zkoušen a tím okamžikem, ve kterém mé myšlenky nejsou správné. Mám pocit, že právě v tom okamžiku se nechci kultivovat a objevují se myšlenky čekání na to, aby se okolí uklidnilo a abych se tedy mohl uklidnit také a vrátit se do klidu své kultivace. Ale tehdy si pamatuji, že kultivace nemá žádné počáteční podmínky a že bych neměl čekat, že všechno bude pěkné a klidné před tím než budu kultivovat.

Tyto zkoušky jsou právě tím, co v kultivaci potřebujeme. Bez nich bychom se nikdy nemohli stát těmi úžasnými bytostmi, kterými se máme stát.

Věřím, že Mistr má velkou radost, když nám to jde dobře, a chce, abychom dosáhli standard Dovršení co nejdříve.

Půjdu dál vpřed a budu ještě pilnější, abych mohl vyplnit svou historickou přísahu.

Takové je mé pochopení. Prosím, opravte mne, jestli vidíte cokoli nepatřičného.

Srdce se mi naplňuje štěstím, když nás tu všechny vidím spolu. Děkuji vám všem.

Děkuji Mistře.