Učedníci Dafa by měli věnovat pozornost zdvořilosti či dvornosti

Od Taiwanského praktikujícího

(Clearwisdom.net) Po určité době praktikování kultivace cítím, že existuje několik hojně rozšířených problémů mezi praktikujícími – jsou to – lhostejnost a sebe-izolace. Možná je to proto, že jsou testy, kterými praktikující potřebuje v kultivaci projít, a když se konflikty stanou vážné, vyvstane mentalita pudové sebe-obrany.

Poté, co se zbaví připoutání k sentimentu (qinq), je praktikující naplněn soucitem, nikoli lhostejností. Na setkání sdílení zkušeností jeden praktikující zmínil, že jedna žena kdysi přišla se svým manželem (učedníkem Dafa) na cvičební místo v jižním Tchaj-wanu, a praktikující ji dokonce ani nepozdravili. Bylo cítit lhostejnost a chlad. Soucit, který praktikující projevuje v jakékoli situaci, by měl v ostatních vyvolat pocit velké harmonie, nikoli nepřístupnosti.

Kromě toho, když objasňujeme pravdu vládním úředníkům či jiným lidem, kteří s námi nezacházejí spravedlivě, neměli bychom si osvojit extrémní chování či používat taková slova. Extrémní chování a slova neodpovídají požadavkům stanoveným pro praktikující a rovněž nemohou změnit lidská srdce. Navíc jsou to skuliny, které může zlo zužitkovat.

Ze své zkušenosti během objasňování pravdy jsem dospěl k poznání, že pouze rozumným odůvodněním a přitom s laskavostí a trpělivostí můžeme změnit mysl lidí. Jestliže připoutání soutěživosti se objeví ještě předtím, než řekneme svůj názor, nejenom že nemůžeme zachránit vnímající bytosti, ale můžeme ještě věci zhoršit. Ostatní nám mohou dát nepříznivou nálepku, když řeknou: „Jste všichni praktikující Falun Gongu takoví?“ Mistr nás učil velkolepost Dafa vesmíru. Jestliže lidé neporozumí Dafa, není to z toho důvodu, že Falun Gong je takový či makový, ale proto, že učedníci se ve své praxi nečinili dobře.

Když říkáme lidem o pronásledování, které podstupujeme, určitě bychom měli věnovat pozornost zdvořilosti. Lidé se cítí dobře, jsou-li vám nablízku, když vidí váš soucit, zatímco mohou chtít od vás utéct, když vidí, jak se špatně chováte. Soucit by měl být přirozeným důsledkem kultivace, nikoli jen na ukázku. Jestliže jsme skutečně či opravdově soucitní, budeme vždy brát nejdříve ohled na lidi kolem sebe a to za všech okolností. Teprve tehdy je můžeme skutečně zachránit.

Nepostačí ale chovat se znamenitě na veřejnosti. Položil jsem si otázku, jestli jsem skutečně soucitný ke všem vnímajícím bytostem, dokonce když jsem sám. Jednou jsem jednal s telekomunikační společnosti. Zaměstnankyně z oddělení služby pro zákazníky mi nemohla dát uspokojivou odpověď. Stěžoval jsem si, že ta společnost by neobstála. Později mě má dcera poukázala na chybu, řekla mi, že ta paní byla obyčejný zaměstnanec, který neměl právo rozhodovat. Kdyby byla bývala nadřízeným, pravděpodobně by mou žádost byla zvážila.

Slova mé dospívající dcery hluboce zasáhla mé srdce. Ano, když děláme věci, musíme se ze všeho nejdříve vžít do toho druhého. Kromě toho, zdali je to na veřejnosti či jsme jen sami, měli bychom projevovat laskavost a zdvořilost, které by praktikující měl mít. Rovněž bychom měli po sobě vyžadovat, abychom i malé věci v každodenním životě dělali dobře. Ostatním to ukazuje naši pevnost v kultivaci.

Čínská verze dostupná na: http://minghui.org/mh/articles/2006/4/28/126289.html
Zdroj: http://www.clearwisdom.net/emh/articles/2006/5/12/73160p.html

Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.