Objevil jsem připoutání k sobeckosti

tchaj-wanský praktikující Falun Gongu

Nedávno jsem zjistil, že mám připoutání, která souvisejí s extrémním sobectvím. Předvádění se je tím největším. Nehledě na to co jsem říkal či dělal, má první myšlenka byla, zdali z toho budu mít nějaký užitek a zdali se budu moci předvádět. Takové myšlenky se objevovaly často. Jeden mladší spolužák mi často lichotil, protože mám rád, když mi někdo pochlebuje, což jsem si nikdy předtím neuvědomil.

Rád čtu věci v angličtině, ale četl jsem hlavně proto, abych ukázal, že jsem „výjimečný“. Když jsem jel do ciziny a setkal se se spolupraktikujícím, jednal jsem s ním jako s někým, s kým se mohu procvičit v angličtině. S takovou nečistou myšlenkou, když jsem ho viděl, že se baví s jinými lidmi, jsem na něj žárlil.

Je nepříjemné mít připoutání. Připoutání žárlivosti znamená potíž. Každý má svůj vlastní osud, tak proč bychom měli na ostatní žárlit? Mentalita předvádění se rovněž přiměje člověka, aby řekl věci, které říct neměl, což způsobuje zbytečné problémy.

Připoutání mi znepříjemnila život. Jako student zodpovídám za to, abych si dobře vedl ve škole. Nicméně ve škole jsem se usilovně snažil, abych získal uznání od profesorů a spolužáků, což je sobectví. Ve stejnou dobu jsem si přál, abych mohl všechno dosáhnout, aniž bych vyvinul nějakou energii či strávil nad tím čas. To je rovněž projevem sobectví. Když jsem nenapsal domácí úkol či ho neudělal správně, měl jsem strach, že pro profesory už nebudu tak důležitý. Když jsem usilovně pracoval na tom, abych dosáhl výsledků, strachoval jsem se, že ztrácím příliš mého omezeného času. Následkem toho jsem žil v každodenním rozporu, porovnávaje zisky a ztráty. Vždycky jsem cítil, že mé ztráty znamenají více než zisky. Když jsem se připravoval do školy, ztrácel jsem trpělivost a snadno jsem se unavil.

Když jsem objasňoval pravdu, bál jsem se odmítnutí a nechtěl jsem podstoupit těžkosti. Ale když jsem selhal v objasňování pravdy, bál jsem se, že nebudu schopen dosáhnout dovršení. A tak jsem každý den měl špatnou náladu a vždycky jsem kalkuloval – jak to udělat aby všechno hrálo pro mě. Není to bídný život?

Když jsem jednal s přáteli, často jsem cítil, že s nimi ztrácím čas. Když jsem neviděl zjevný zisk, nechoval jsem se k nim upřímně. Když přítel potřeboval mou pomoc, nebyl jsem v pohodě, uvažoval jsem, že mám hodně věcí, které musím udělat. Ve skutečnosti jsem se staral jen o věci, které se dotýkaly mých osobních zájmů.

Poté, co jsem objevil tato připoutání, cítím, jako bych se dostal z klece. Mé srdce je velkorysejší a vím, jak s takovými věcmi v budoucnosti zacházel.

Zdroj: http://www.clearharmony.net/articles/200603/32244.html

Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.