Česko-slovenská Konference Falun Dafa 2007: O zlepšování při práci pro Dafa média, o tom, jak svatba s přítelem zlepšila vztahy v rodině, a o chování učedníků Velkého Zákona

Facebook Logo LinkedIn Logo Twitter Logo Email Logo Pinterest Logo

Od praktikující z České republiky

Vážený Mistře, vážení spolupraktikující,

ráda bych se s vámi touto cestou podělila o několik svých kultivačních zkušeností.

Práce pro Clear Harmony a pro Velkou Epochu

Narodila jsem se ve znamení Berana. Jedna z vlastností tohoto znamení se mi stala přirozenou, a tou byla velká tvrdohlavost. Velmi často jsem za to byla kritizována, nenechala jsem si od druhých lidí poradit a vždy jsem si razila svou cestu. Takže se mi často stávalo, že jsem narazila. Když jsem začala praktikovat Falun Dafa, rozhodla jsem se, že tento extrém opustím. Místo toho jsem však dosáhla opaku a dalšího extrému, což se projevilo i v mé práci pro Dafa.

Už nějaký čas projekt Clear Harmony v České republice běžel, a několikrát jsem slyšela volání o pomoc, ale teprve po několika měsících jsem se s váháním pustila do korektur článků pro Clear Harmony. Vzpomínala jsem, že coby dítě školou povinné jsem v českém jazyce vynikala, červenou tužkou jsem opravovala dopisy od kamarádů, které mi posílali a nechávala jsem své sousedy v lavici opisovat diktáty. Takže jsem se, sice s váháním, ale naplno pustila do práce. Díky podpoře a pomoci spolupraktikujících jsem překonala obtížné začátky.

Díky této práci jsem pochopila, co znamená, že „i práce pro Dafa je kultivací“, že je to dobrá příležitost ke zlepšení se, například když jsem odstraňovala připoutání k tomu, že jsem byla spokojená sama se sebou, když jsem měla sklony k namyšlenosti či když došlo k nedorozumění a následně ke konfliktům mezi mnou a překladateli a musela jsem tak zlepšit svou toleranci.

Podobnou situaci jsem zažila v práci pro Velkou Epochu. Tento projekt už také nějaký čas běžel a neustále chodily na společný email praktikujících výzvy a žádosti o pomoc, ale mě se tato věc jakoby netýkala a připadalo mi, že s tímto projektem nemám vůbec nic společného. Až po čase.

Byla jsem s manželem a se známými na jednom koncertě. Všichni odcházeli spokojení, snad až na mě. Tehdy mi manžel řekl: „Tak aspoň z toho koncertu můžeš napsat článek pro Velkou Epochu.“ Nejdřív jsem se tomu smála, ale pak jsem si sedla a napsala ho. Pak jsem se na nějakou dobu odmlčela. Až když mi několikrát přišla výzva od spolupraktikujících, jestli bych nechtěla pro Velkou Epochu psát, rozhodla jsem, že to tedy zkusím. Napsala jsem pár článků, ale cítila jsem, že jsou příliš „strohé“, a že mi v nich chybějí citace, a podobně. Opět mi pomohli spolupraktikující, s jejich povzbuzováním k pokračování a zlepšení se.

Vzpomínám si na svůj první telefonát, na kontakt s organizátorem jedné akce. Psala jsem o turné zpěvačky Anety Langerové, která se stala v naší zemi populární díky soutěži „Česko hledá Superstar“. Pročetla jsem si její internetové stránky a na konci jsem našla kontaktní osobu a telefon. Vytočila jsem číslo. V domnění, soudě podle jména té osoby, že na druhé straně se mi ozve ženský hlas, jsem se zeptala: „Je tam, prosím, paní…“ A na druhé straně se ozval uražený mužský hlas: „No, to jsem já!“ Trapná situace. Celý rozhovor probíhal velmi napjatě, muž na druhé straně telefonu jednal pohrdavě. Mohla jsem si za to v podstatě sama. Byla to pro mě tvrdá lekce, příliš vysoká laťka, která mě ale naštěstí neodradila v pokračování.

Vzpomínám si ještě na jeden zajímavý telefonát. Před tím, než jsem vytočila telefonní číslo organizátora jedné výstavy, o které jsem chtěla psát, vysílala jsem spravedlivé myšlenky, ale hned poté se mi roztřásly ruce i hlas, a nešlo to zastavit. Snažila jsem se uklidnit, sedla jsem si a začala mluvit sama se sebou, o svém pochopení Velké Epochy, o tom proč to dělám, a že ten pán na druhé straně čeká na to, až mu zavolám a řeknu o Velké Epoše. Najednou jsem se celá uklidnila. Vytočila jsem číslo a na druhé straně na mě čekal milý pán s úsměvem na tváři a příjemný rozhovor. Ten článek se pak na Velké Epoše umístil mezi sedmi nejčtenějšími za týden.

Ať už je to práce pro Clear Harmony či pro Velkou Epochu, vím, že se musím stále zlepšovat a prostřednictvím těchto projektů můžu zachránit další vnímající bytosti, které se takto mají možnost dozvědět o Dafa a o pronásledování. K tomuto uvědomění mi pomohl i jeden sen.

Sen

Zdál se mi „sen“. Jela jsem autem spolu s dalšími lidmi. V dálce jsem uviděla policii, která zastavovala a kontrolovala projíždějící auta. I když jsem se neměla čeho obávat, protože jsem jela podle předpisů a všechny doklady jsem měla v pořádku, trochu jsem znervózněla. Zastavila nás mladá policistka. Už jsem vytahovala doklady, ale ona mi řekla: „Nechci po vás doklady, vím, že máte všechno v pořádku. Jen jsem vám chtěla říct, že jedete moc dobře, ale tady můžete jet 50 kilometrů v hodině, vy ale jedete jen 40 kilometrů v hodině. Klidně můžete přidat.“ A rozloučila se s námi s úsměvem.

Když jsem se probudila, hned se mi tento sen vybavil. Získala jsem z něj pochopení, že na své kultivační cestě bych měla kráčet ráznějším krokem a nemusím se bát, že zase klopýtnu, a že bych měla přidat. Ať se to týká práce pro Dafa či objasňování pravdy.

Děkuji Mistrovi za toto postrčení.

Svatba a objasňování pravdy mé rodině

Ještě před dvěma lety bylo mezi praktikujícími v České republice několik svobodných párů. Patřila jsem mezi ně. Pak začal trend svateb a jeden pár po druhém se brali. Říkala jsem si, že bych asi měla být další na řadě, protože se svým přítelem, též praktikujícím, jsem chodila dva roky a slíbili jsme si, že se jednou vezmeme. Ale on se k ničemu neměl, ani o svatbě nemluvil. Vrtalo mě to v hlavě a neustále jsem nad tím přemýšlela. V mojí mysli se mi začaly rodit různé nápady a představy, které mě obtěžovaly po celý den. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si sama sobě vytvořila různé bloky a připoutání a zaměstnala svou mysl nepodstatnými a nespravedlivými myšlenkami. Tento stav trval několik týdnů, než jsem pochopila, že sama sobě jsem si do cesty postavila obrovskou překážku, která mi bránila ve třech věcech, které jako učedník Dafa mám dělat. Rozhodla jsem se, že svou hlavu všeho zbavím, že přece „co má být, to bude“ a začala jsem sama na sebe vysílat spravedlivé myšlenky. Všechno špatné pomalu odcházelo pryč. Jednoho rána v práci jsem se zase přistihla, že jsem myšlenkami zase u svatby. Naštvala jsem se a pevně jsem se rozhodla, že už nechci být těmito myšlenkami zaneprázdňována. V ten okamžik jsem pocítila, jako bych odhodila ze svého těla kus kamene. Ten večer mě můj přítel, současný manžel, požádal o ruku.

Řekl mi pak, že byl už delší dobu přichystán požádat mě o ruku, ale něco mu bránilo v tom, aby to udělal. To já jsem mu bránila svými připoutanostmi a svými myšlenkami.

A tak jsme začali s přípravami na svatbu. Zároveň s tím se dokončovaly práce na bytě, kam jsme se měli po svatbě nastěhovat. Každému, kdo se nám postavil do cesty na naší cestě příprav, jsme objasnili pravdu o Dafa, ať už to byl pan farář, či prodavačka dveří. Většina věcí šla velmi hladce, jako by spousta věcí již byla pro nás přichystána. Oba jsme zažívali ale také drsnou kultivaci, hlavně co se týče ve vztahu k rodičům. Docházelo k hádkám, nedorozuměním, slzám i citovému vydírání ze strany rodičů.

Samotná svatba proběhla velmi dobře. Stala se však zlomovým bodem v naší rodině. Obě rodiny stmelila dohromady. Příbuzní se mezi sebou začali navštěvovat více než kdy předtím. Dodnes na naši svatbu vzpomínají jako na nezapomenutelný zážitek. Naše svatba také odstartovala sérii svateb mezi našimi známými a sousedy. Nás dva okolí začalo více respektovat, jako skutečný manželský pár. Dokonce se zlepšil i můj, dříve ne velmi dobrý, vztah k mým rodičům. Na konci svatby, když jsme se s manželem loučili s našimi rodiči, mi můj táta řekl: „Víš, neměl jsem tě rád, ale už tě mám rád.“ Nemohl se totiž nikdy smířit s tím, že nemohli mít vlastní dítě, a tak si aspoň jedno adoptovali, a dlouho hledal ke mně cestu.

Změnilo se také pochopení okolí, včetně pochopení našich rodičů, vůči Dafa. Když jsem začala praktikovat, setkávala jsem se s velkými nesnázemi. Rodiče, tak zvaní ortodoxní křesťané, nebyli ochotní akceptovat, že jsem přestala navštěvovat kostel. Často docházelo k hádkám a slovním potyčkám, urážení Falun Dafa, citovým vydíráním a slovním vyhazovům z domu. Nebyli ochotní ani akceptovat mého přítele, současného manžela, jelikož v něm viděli osobu, která mě k Dafa přivedla, a za všechno mohla. Ještě do nedávné doby jsem si myslela, že z jejich strany to bylo zasahování, ale po Evropské konferenci Falun Dafa v Polsku jsem získala pochopení, že šlo hlavně o zkoušky v mé víře v Mistra a v Dafa. Jelikož jsem ze začátku nebyla moc pevná ve své víře, zkoušek bylo velmi mnoho.

Dnešní situace je taková, že moje máma byla dvakrát na našem společném cvičení, i když se přišla jen podívat, jak nám to jde. Manželova máma dokonce podepsala petici odsuzující perzekuci Falun Dafa. Před pár týdny jsme na zahradě u tety učili tetu a strýce cvičení, moje máma se na chvilku přidala, a zbytek rodiny po očku celé dění sledoval. Moje máma sleduje téměř celý den televizi, a pokaždé, když se mluví o porušování lidských práv v Číně i jinde ve světě, mi zavolá, nebo mi o tom později řekne.

Nedávný zážitek se mnou velmi pohnul. Můj táta má sestru, se kterou se po několik let nestýkal. Od loňského roku se to však změnilo, z ničeho nic. Tedy, před pár dny byla u nás tátova sestra na návštěvě, když jsem přišla k rodičům na návštěvu. Povídali jsme si, ani nevím o čem, když tu najednou slyším, jak táta – zcela mimo kontext rozhovoru – své sestře říká: „No fakt, ona byla tak nemocná, a teď vůbec nic.“ Zbystřila jsem, o kom se to táta baví. „Utratili jsme stovky korun za měsíc za léky. Ani nevím, co všechno brala. Ještě jí píchali injekce a kapala si do očí kapky. A pak, jak začala dělat to cvičení, tak od té doby je úplně zdravá, no, vůbec nemá ty alergie.“ Přestala jsem úplně dýchat. Můj táta hrdě mluvil o Dafa, o tom, jak mě vyléčil. Moje máma se k němu přidala a pak se obrátila na mě, ať tetě o tom řeknu. Nebyla jsem schopná. Řekla jsem jen pár slov a nakonec jí dala letáček.

V souvislosti s tím bych ještě zmínila jeden zážitek. Opravdu, po několik let jsem byla silným alergikem, brala jsem spoustu léků, které jen alergii zmírnily, ale nedokázaly ji odstranit. Byla jsem alergická na některé druhy jídla, koření, trávy, seno, zvířecí srst. Často jsem chodila k lékaři a alergie mi velmi znepříjemňovaly život. Po necelém půl roce praktikování alergie úplně vymizely. Přijeli jsme tehdy k jednomu praktikujícímu, který měl velkého psa. Ten, sotva mě uviděl, se na mě vrhnul a chtěl se se mnou mazlit. Neodolala jsem a začala jsem ho hladit a drbal za ušima. Pak jsem se ale lekla: „Vždyť já jsem alergik, tohle bych dělat neměla!“ Ale nic se nestalo, žádné dýchací problémy, žádná vyrážka, prostě nic. Tenkrát mi můj přítel řekl: „Vidíš to. Nevěřila jsi. Přestaň brát všechny prášky, jsou to jen vyhozené peníze.“ Přestala jsem. Dokonce jsem se odhlásila z ordinace mého lékaře.

Před pár týdny jsem potkala tohoto lékaře, alergologa. Přestěhoval svou ordinaci do budovy, ve které pracuji. Pamatoval si mě. Zeptal se mě, jak se mi daří, a proč už k němu nechodím. Nebylo mnoho času na povídání, takže se o Falun Dafa nedozvěděl. Dozvěděl se jen, že jsem už v pořádku, nemám žádné potíže a cítím se velmi zdravá. Divil se a s překvapením se v rychlosti se mnou rozloučil.

Bylo mi líto, že jsem mu o Falun Dafa neřekla, protože další příležitost jsem už nedostala. Občas jsem ho zahlédla, jak nastupoval v době oběda do výtahu, ale už jsem nedostala příležitost s ním mluvit.

Když jsem se dozvěděla, že pravděpodobně v nejbližších dnech odejdu ze současné práce a že budu mít novou práci v jiném městě, rozhodla jsem se, že za každou cenu tomuto člověku o Falun Dafa povím. Měla jsem silnou myšlenku, že ho určitě potkám a dám mu letáček.

Stalo se. Vracela jsem se do práce po polední přestávce, s kabelkou přes rameno, v jedné ruce jídlo, v druhé ruce igelitovou tašku s nákupem, nastoupila jsem do výtahu, hledajíc kapesník, abych se mohla vysmrkat. Jela jsem do třetího patra. Myšlenkami jsem už byla v práci, když tu výtah zastavil v druhém patře, dveře se otevřely a do výtahu nastoupil… pan doktor. Na tuto příležitost jsem přece čekala! Honem jsem z kabelky vytahovala letáček a podávala mu jej, se slovy: „Tohleto mi pane doktore pomohlo. Už jsem vám to chtěla dát dřív, ale nebyla na to příležitost.“ Letáček si vzal a zeptal se mě: „A jak dlouho už to děláte?“ „Tři roky,“ odpověděla jsem. „Aha. A od té doby už nemedikamentujete?“ Špatně jsem mu rozuměla. „Medituju, už tři roky!“ „Ale ne, ptal jsem se, jestli od té doby už nemedikamentujete, jestli už neberete léky?!“ „Ne, ne,“ vyhrkla jsem. „Aha, to je zajímavé.“ Výtah zastavil, pan doktor vystoupil, zahleděný do letáčku. Muselo to vypadat velmi komicky. Hlavně já, plné ruce věcí, posmrkávající a s téměř plnou pusou jídla.

Náš Mistr řekl:

„No, a to je teď právě důležité, jak jsem už řekl, jsem jediný, kdo takovou věc dělá, a těchto příležitostí nebude mnoho, protože já tímto způsobem nebudu učit věčně. Myslím, že ten, kdo může naslouchat mým přednáškám osobně, řekl bych, že má opravdu… v budoucnu si to uvědomíte a budete za toto časové období opravdu vděčni.“

Zhuan Falun, Přednáška první, Opravdově vést lidi k vysokým úrovním

Děkuji Mistrovi za tuto další šanci.

Na závěr mého příspěvku bych chtěla ještě mluvit o:

Chování učedníků Dafa

K této otázce bych chtěla zmínit své dvě zkušenosti.

Ta první: Před pár týdny jsme byli s manželem na svatbě mé sestřenice, na které se opět sešla celá rodina. Povídali jsme si s manželem mé další sestřenice, a ten mi řekl: „Víš, já jsem vás dva pozoroval, jak si spolu povídáte, jak se k sobě chováte. Vypadáte velmi spokojeně. Spousta párů hraje hru, že se před okolím snaží vypadat jako dokonalý bezproblémový pár, i když jím nejsou. Vy nic nehrajete, vy takoví jste. To je dobře.“

A druhá: V práci jsem byla obviněna z jedné špatné věci. Nebudu to rozebírat, ale když mi kolega řekl, že mě z této věci můj nadřízený viní, jen jsem se ho zeptala: „Myslíš si, že bych to udělala?“ A on mi odpověděl: „Ne. Vím, že je to pomluva, protože ty taková nejsi, ty bys to neudělala, ty se přece takto nechováš.“

Díky těmto situacím jsem si mohla více uvědomit, že naše okolí nás pozoruje a podle našeho chování nás hodnotí, a podle toho hodnotí i Falun Dafa.

Děkuji Mistrovi, děkuji svému manželovi a děkuji spolupraktikujícím!

* * *

Facebook Logo LinkedIn Logo Twitter Logo Email Logo Pinterest Logo

Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.