Kanada/Vancouver: Příběhy o malém modrém přístřešku (3. část)

Od praktikujícího z Vancouveru

Pokojná demonstrace před čínským konzulátem ve Vancouveru trvá již pět let a 11 měsíců. 24 hodin denně, 365 dnů v roce tam přicházejí praktikující Falun Gongu, aby setrvali v protestu, od začátku je to již 2100 dnů.

Paní Li z Číny: Mým největším přáním je, aby pronásledování brzy skončilo

Paní Li se z Číny do Vancouveru přistěhovala právě v době, kdy se začalo nepřetržitě protestovat před konzulátem. Zvykala si na novou společnost, učila se anglicky a chodila do práce. V roce 2003 se přestěhovala do malého městečka nedaleko Vancouveru. Musí třikrát přestupovat, aby se dostala autobusem k čínskému konzulátu, do práce jezdí každé ráno prvním autobusem. Často usne a přejede, pak se musí vracet zpátky.

Na pokojnou demonstraci ke konzulátu chodí paní Li jednou týdně již pět let. Strávila tam za tu dobu 300 nocí. Říká: „Mám rodinu a práci jako každý jiný. Před pěti lety jsem Štědrý večer strávila před konzulátem. Každý chtěl tento večer strávit se svými blízkými. Mým největším přáním je, aby co nejdříve skončilo to hrozné pronásledování lidí, kteří se řídí Pravdivostí, Soucitem a Snášenlivostí.“

Když paní Li přijela do Kanady, jakmile uslyšela doprovodnou hudbu ke cvičení, tu kterou tak dobře zná, rozplakala se. V Číně je praktikujícím odepřeno právo provádět cvičení. Ťiangův režim rozhodl, že Falun Gong „vymýtí“, a od té doby už nikdo nesměl provádět cvičení v parku. Jednou šla paní Li meditovat do parku. Ještě než začala, přišel policista a zeptal se jí: „Praktikuješ Falun Gong?“ Přikývla. Okamžitě ji zatkli a uvěznili.

Pokračuje ve vyprávění: „Později mě vyhodili z práce, ale mí nadřízení měli strach. Na počátku roku mě totiž všichni chválili, že se věnuji cvičením, která prospívají mému zdraví, což státu ušetří spoustu peněz. Prosili všechny, aby se ode mne cvičení naučili. Ani ne za půl roku vydala Komunistická strana Číny nařízení, že nesmí nikdo praktikovat Falun Gong. Nadřízení mě okamžitě vyzvali, abych s praktikováním skončila. Tvrdili: „Můžeme si dovolit hradit ti lékařská vyšetření.“

Na to reagovala: „Nemám snad právo udržovat si své zdraví sama? Mnoho mých spolu-praktikujících bylo zatčeno a uvězněno, jejich byty byly vydrancovány a osobní majetek zabaven. Pořád je ještě mnoho praktikujících, kteří jsou vězněni v pracovních táborech a v centrech na vymývání mozku. K dnešnímu dni bylo umučeno 3062 praktikujících. Mezi nimi jsou i mé dvě dobré známé. Jedna byla 41letá učitelka a ta druhá 65letá vládní úřednice v důchodu.“

Zpočátku byla rodina paní Li proti tomu, aby demonstrovala před konzulátem. Říkali jí: „V Kanadě jsi v bezpečí. Cvič doma a nikoho s tím neznepokojuj!“ Odpověděla jim: „Vy moc dobře víte, že komunistická strana pronásleduje mírumilovné lidi. Jak bych mohla stát stranou a nestarat se o to? Zvláště zločiny spojené s násilným odebíráním orgánů praktikujícím a páchané KS Číny ze snahy vydělat jsou neodpustitelné, a jsou proti přirozenosti. Kromě toho je pronásledování praktikujících Falun Gongu proti lidskému svědomí. Každého se to týká. Chtěla bych, aby to pronásledování rychle skončilo.“

Děti jsou svědky historie

Ve Vancouveru je mezi praktikujícími Falun Gongu mnoho mladých matek. Některé se zúčastňovaly pokojného protestu během těhotenství, potom byly nějaký čas pryč a pak se opět vrátily zpátky s kočárkem. Jejich děti se účastnily demonstrací, ještě než se narodily. Staly se svědky demonstrace proti tyranii.

Při 5. výročí pokojné demonstrace protestuje paní Siao Teng se svou rodinou před konzulátem


Paní Siao Teng je mladá žena, která pečuje o své malé dítě a tři dny v týdnu chodí do práce. Řekla, že neví, jak to mohla tolik let vydržet. Je jedno, jestli je v létě pařák nebo chladné počasí v zimě, ve dne tráví před konzulátem osm hodin. S sebou má většinou jen lehkou snídani, oběd si nenosí. Pak se navečeří, než jde domů. Jídlo pro dítě má v chladicím boxu s sebou. Paní Teng drží své roční dítě v náručí a odchází na autobus. Bývá velmi často pěkně unavená. Dříve se při špatném počasí zdráhala přijít. Když si ale vzpomněla na Wang Li-süan, která šla pětkrát apelovat do Pekingu a se svým osmiměsíčním synem byla umučena, vzala si deštník a šla ke konzulátu.

Jednou, když byla sněhová bouře, potřebovala půl hodiny, aby se dostala na zastávku autobusu, na což jí obvykle stačí deset minut. Od autobusu ke konzulátu to bylo dalších 45 minut, což jindy zvládá za 15 minut. Toho dne na ni lidé troubili jako výraz své podpory. Několik autobusů s turisty projelo těsně kolem ní a lidé na ni mávali. Když její syn povyrostl, už ho nenosila, ale vozila ho na vozíku. Modrý přístřešek, který byl později postaven, pro ni znamenal velkou pomoc při špatném počasí.

Leo, její manžel, nejdříve ke konzulátu chodit nechtěl. Později ale začal praktikovat Falun Gong a dnes bývá před konzulátem občas celá rodina. Jejich nyní již šestiletý syn vysílá s nimi spravedlivé myšlenky.

Je-li srdce upřímné, pomoc bývá nedaleko

Mezi demonstrující chodí i jeden starší manželský pár. Oběma je téměř 80 let a pocházejí ze severozápadní Číny. Chodí před konzulát již tři roky a to každou sobotu na osm hodin. Předtím byli oba dva hodně nemocní. Falun Gong jim dal nový život. Nyní tedy chtějí vystoupit a mluvit za Falun Gong. Bydlí na předměstí, a aby se dostali ke konzulátu, musí jet mnoha autobusy. Ani jeden neumí anglicky a pan Čang si nemůže zapamatovat ani cestu. Paní Čang si ji pamatuje jen díky různým znamením. V dubnu 2006 byla u jednoho autobusu změněna trasa. Když tedy vystoupili z metra, nemohli novou zastávku najít. Paní Čang se ptala na autobus a kdosi ji zavedl až na novou zastávku, která byla o několik bloků dále. Nakonec se přece jen dostali až ke konzulátu.

Co se děje, když narazí na někoho, kdo umí jen anglicky? Paní Čang řekla: „Gestikuluji, ukazuji čísla autobusu. Hned nám porozumí a odvedou nás až na zastávku. Je-li srdce upřímné, pomoc bývá nedaleko.“

Před konzulátem nebývá ale vždycky klid. Často přicházejí lidé, aby rušili a aby ničili transparenty, proklínají praktikující a házejí na ně odpadky. Jednoho dne tam seděla paní Čang sama. Přišel tam jeden mladík a pokoušel se zničit transparenty. Hlasitě zakřičela: „Ne!“ a on okamžitě utekl.

Nezdolné malé květiny

Mezi praktikujícími je také jeden 47letý Japonec. Jmenuje se Taik. Vyrobil zlatooranžový antický vůz a nahoru přivařil tyče, aby se na ně daly pověsit transparenty. Vozí v něm různé čistící prostředky a nářadí. To on vyrobil lampy a zvukovou aparaturu pro modrý přístřešek. Přichází každý druhý den, aby oprášil transparenty, vyčistil střechu, upravil podložky pro meditaci a domů si zase odváží těžké baterie k novému nabití. Také odstraňuje spadané listí a odpad za každého počasí. Všemu se věnuje s klidem.

Na jaře roku 2002 přinesl pan Taik pár květin a postavil je pod velkou girlandu. Tím vyjádřil svůj velký smutek za umučené spolupraktikující. Rozházel semena květin podél zdi a na podzim byl plný úžasu, když uviděl, jak kolem zdi rostou malé květinky. Praktikující Falun Gongu věří, že jednoho dne poklidnou demonstraci před čínským konzulátem ukončí a že transparenty odnesou, až pronásledování skončí.

Zdroj: http://de.clearharmony.net/articles/200709/39369p.html


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.