Ztracen v deziluzi

Od praktikujícího Falun Gongu ze západu


Během léta občas spávám v pokoji, který má obrovské okno s vyhlídkou na zalesněnou plochu. Často mě probudí ptačí zpěv červeného kardinála ťukajícího na okno brzy ráno, když slunce vychází. Ten pták záměrně letí do okna, aby velmi silně udeřil hlavou. Pták pak sedí asi minutu na parapetu u okna, zjevně aby si očistil hlavu, pak znovu zaútočí na okno. Takhle to dělá několikrát denně. Z místa za oknem, z něhož je dobře vidět, takto léta pozoruji už celé generace ptáků, kteří se chovají podobně. Před 15 lety ale předchůdce tohoto nešťastného ptáka (také sameček červeného kardinála) narazil do stejného okna tak silně, že zůstal dlouhou dobu v bezvědomí, takže jsem měl čas, abych si donesl fotoaparát a vyfotil ho sedícího na ruce mého synka. Když jsem byl poprvé svědkem tohoto zvláštního fenoménu, dospěl jsem k závěru, že ten pták musí být blázen. Můj přítel- vášnivý milovník ptáků - mi ale vysvětlil, že pták vidí svůj vlastní odraz v okně a že věří, že jeho soupeř – červený kardinál – narušuje „jeho“ území, útočí na svůj vlastní odraz s úmyslem, aby odehnal „toho druhého“ pryč.

Tato událost mě donutila, abych se podíval do sebe, a naučila mě něco o mé vlastní situaci. Ve srovnání s tímto ptákem, tichým, neviditelným pozorovatelem za okenní tabulkou, jsem bytost na vysoké úrovni osvícení. Mohu jasně vidět a vyložit si bláznivé ptačí pokusy ubránit jeho smyšlené území proti fiktivnímu nepříteli (ve skutečnosti proti sobě samému). Oslepen odleskem lesa v okně, pták nedokáže vidět okno do mého světa – pro něj do světa osvícených bytostí. Vím, že kdyby ten pták měl jen lepší úroveň porozumění a přestal uvažovat a díval se dovnitř, rychle by se poznal v tom skle. Kdyby se dále díval do sebe, rovněž by si uvědomil, že jeho území ve skutečnosti neexistuje, že je to jen fiktivní hranice omezující jeho vlastní existenci, vytvořená pouze jeho vlastní myslí. Vidím, že ten pták je otrokem svým pudů. Cítím také určitou úroveň soucitu k tomu ptákovi, je mi líto, že se zraňuje a vyčerpává se ve svém každodenním zápase, který vede sám se sebou. I přes můj soucit zdá se, že to do mě nezasahuje. Ve srovnání s ptákem jsem vyšší bytost a bezpochyby vím, že nemohu a neměl bych ptákovi pomáhat. Nemohu mu to zdůvodnit, nepochopil by to. Jsme od sebe tak vzdálení, nerozumí mému jazyku; ve skutečnosti on dokonce neví, co „jazyk“ znamená. Všechno, co mohu udělat, je pozorovat ho a ponechat ho jeho zápasu. Musí sám objevit pravdu své existence, ačkoliv nechovám příliš mnoho naděje, že se mu to kdy podaří.

Když se na to dívám z pohledu vyšší osvícené bytosti, já – také – jsem bláhový pták chycený v deziluzi. Naštěstí ale jsme získali toto mimořádné období v dějinách, kdy nesmírně vysoká bytost nám dodala způsob, který máme na dosah. Našel podobu „jazyka“, jímž k nám promlouvá a jemuž říká Zákon (zásady vyučování ve Falun Gongu). Zdá se, že máme velké potíže, abychom porozuměli tomu sdělení, ale snažíme se. Najdeme cestu ven z deziluze či se budeme dále praštit hlavami do okna?

Zdroj: http://www.clearharmony.net/articles/200708/40996p.html


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.