Hněv je vyčerpávající

Praktikující ze středozápadu USA

[PureInsight.org] Poslední dobou jsem měl mnoho konfliktů s druhými praktikujícími, ke všem došlo ve stejnou dobu. Snažil jsem se zůstat nepohnutý a všechno to brát s lehkostí, ale nakonec jsem nebyl schopen ovládnout ten obrovský nátlak, který to způsobilo.

Dva praktikující se mnou úplně přerušili spojení. Další neměli čas, aby dokázali, že mají pravdu. Jiní si stále hájili svůj prostor a byli obezřetní.

Poté, co došlo k této sérii událostí, jsem znecitlivěl. Už jsem se nechtěl stýkat s ostatními praktikujícími. Připadalo mi, že má zkušenost se lišila od těch nesčetných sdílení, která jsem četl, a záviděl jsem jiným, jaké laskavosti se jim dostalo, zatímco se mi zdálo, že jsem získal především opak. Po léta jsem se díval dovnitř, abych uviděl spousty nedostatků, ale základní situace se neměnila.

Stále nevím, proč. Ale napadá mě, že to tak musí být, abych to splatil. Jednoduše to všechno musím vydržet. A pak se stupňuje hněv.

Nedávno ale jeden praktikující, s nímž jsem po celou tu dobu nehovořil a o němž jsem nevěděl, co se mu přihodilo, mi zavolal. Hovořili jsme spolu o věcech. Popisoval jsem, že je mnoho věcí, pro něž nemám pochopení. A protože opravdu nemám pro to pochopení, pak bych možná neměl kultivovat. Ale on něco vidí třetím okem, podobně jako já, a uměl mi ukázat, že o věcech uvažuji povrchně. Když jsem si vyslechl řadu věcí, začal jsem cítil, že bych možná mohl stále kultivovat, protože to, co on řekl, mi znělo smysluplně. Myslel jsem si, že bych možná mohl.

Jednoho dne jsem šel do supermarketu. Přemýšlel jsem o jednom kultivujícím, který se mnou přerušil styky. V rádiu hráli písničku a poslední slova byla: „nikoho nikdy neobviňuj"

Osvítil jsem se k tomu, že to byl náznak. Cítil jsem se unavený a velmi vyčerpaný z hněvu, který jsem nosil v sobě a který byl kolem mě. Prožívám ho s rodinou a s kultivujícími a nemám ani chvíli klidu. Věděl jsem, že jsem velmi snadno pohnut a že chovám zášť a hněv, ale nemohl jsem tím jen tak projít.

Ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že nemá cenu se pořád hněvat a najednou jsem se osvítil k tomu, že hněv je vyčerpávající. Nemá smysl trávit celou dobu obviňováním druhých i sebe. Tím pouze pokračuji v tom vzorci. Války pokračují kvůli přechovávání viny a hněvu.

Pamatuji si Mistrova slova z Zhuan Falun: "Kultivace Soucitu může vytvořit velké, dobrotivé soucítění, a když se soucit rozvine, člověk shledá, že všechny bytosti trpí. Škola buddhismu tak vytvoří touhu spasit všechny bytosti."

Osvítil jsem se k tomu, že každý kolem kráčí nepřetržitě v bolesti, zvláště mnozí kultivující. Jako kultivující se snažíme vystoupit výše, nicméně často můžeme vystoupit jen k určitému bodu, předtím než jsme znovu v bolesti. Kultivace zabere čas. Ve společnosti lidé vždycky trpí, ale nevědí to. Stráví spousty času a energie tím, že se snaží vyhnout bolestí (drogy, zábava, přepracování, poflakování, sex, nakupování atd.) či si vysvětlit bolest (různé show – Oprah, Dr. Phil, tím, že jdou k psychologovi, příručky „pomoz si sám“) či že jsou zavaleni a topí se v bolesti (střílení holubů, střelba Amish, stresující život se zneužíváním). Vlastně jsem se osvítil k tomu, že všichni trpí, být tady znamená trpět. Pouze když člověk vystoupí výše nad tyto věci, hluboko v srdci, najde svobodu. Tomu, co říkal Mistr, rozumím na této povrchní úrovni. Osvítil jsem se k tomu, že všichni chtějí ukončit svou bolest.

Mé pochopení je, protože jsem tady, budu trpět, dokonce i když je pro mě těžké to akceptovat. Jsem příliš v bolesti a zůstávám v bolesti, protože se snažím vyhnout se bolesti. Myslím, že neexistuje na to „kouzlo“ či „technika“, jednoduše se rozhodneš nechat odejít obviňování. Možná že jednou se mi podaří se nad to povznést a nechat to odejít.

Zdroj: http://www.pureinsight.org/pi/print_version.php?id=4261