3. Česko-slovenská konference Zákona: Mé odstraňování připoutání k citům, vztahům a sentimentu

Vážený Učiteli, vážení praktikující,

jsem šťastná, že mohu dnes stát na tomto místě a sdílet s Vámi svoje zkušenosti z praktikování. Také to pro mě znamená to, že jsem překonala strach. Ten mi zabránil, abych vystoupila se svojí zkušeností na Česko-slovenské Fa konferenci minulý rok.

A abych si to ještě ztížila, vybrala jsem si jako téma ke sdílení odstraňování připoutání - city, vztahy a sentiment.

Je mi 25 let. Byla jsem vychovávána jako jediné dítě v křesťanské rodině. Navenek jsme působili jako spořádaná věřící rodina. Ano, snad. Ale když se na to dívám zpětně… byl to jen povrch. Ve skutečnosti to byl uměle udržovaný vztah. Matka autorita, manipulující se všemi přes slzy a citové vydírání, otec slaboch, který raději dával přednost chození do hospody a pití piva. Matka vyžadující a dokazující lásku, otec neschopný projevit jakýkoliv cit. Naštěstí to nebylo vždy tak absolutní. Vždycky jsem to považovala za normální, že tak to prostě chodí a funguje i v jiných rodinách a moc jsem se tím nezabývala. Trápilo mě však to, že jsem díky tomu nebyla schopná s nimi navázat vyrovnaný citový vztah; ona projevovala lásku až moc a on neprojevoval nic.

Před pár lety jsem se dozvěděla od cizího člověka, že mě rodiče adoptovali. Ten den se stal pro mě zlomem v mém životě.

Na jednu stranu jsem nechtěla ublížit mým rodičům, kteří mě vychovávali, byla jsem jim za to vděčná, na druhou stranu jsem je nenáviděla za to, že mi nic neřekli a já se to musela dozvědět od někoho cizího. Na jedné straně jsem cítila nenávist k mým biologickým rodičům, že mě opustili, na druhé straně jsem je chápala; říkala jsem si, že se asi dostali do situace, ve které nebyli schopni vychovávat dítě. A tak jsem mlčela.

Od toho dne se všechno změnilo. Měla jsem pocit, že žiji dvojím životem, jako bych měla uvnitř sebe dvě osoby. Na jedné straně, jedno moje Já chtělo od všeho utéct a schovat se před celým světem, na straně druhé, moje druhé Já vyhledávalo příležitosti být středem pozornosti. Na jedné straně jsem chodila do kostela a chtěla jsem být dobrým křesťanem. Na straně druhé jsem se připojila k jedné partě, a abych mezi ně „zapadla“, začala jsem kouřit, pít alkohol a navazovat známosti s klukama.

Výsledkem toho bylo, že jsem začala střídat vztahy; nebyla jsem schopná v žádném vztahu vydržet delší dobu a navázat trvalý citový vztah. Zraňovala jsem a opouštěla druhé, protože sama jsem nechtěla být zraňována a opouštěna.

Několikrát jsem si díky těmto citům a vztahům sáhla na dno, ale nikdy jsem nebyla schopná sáhnout si na život; strach z bolesti mi to naštěstí nedovolil.

Po posledním vztahu jsem byla opět na dně, myslela jsem si totiž, že tentokrát konečně vztah vydrží. Tehdy jsem potkala mého současného přítele a budoucího manžela, také praktikujícího Falun Dafa. To on mě přivedl k Dafa.

Ze začátku jsem náš vztah nebrala příliš vážně. Obávala jsem se, že skončí brzy stejně jako ty ostatní.

Přítel mě naučil cvičení Falun Dafa. Ze začátku jsem Falun Dafa brala pouze jako cvičení a zlepšování charakteru jsem nepřikládala důležitost.

Jako první zkoušku v kultivaci jsem měla zkoušku z citů a ze žádostivosti ve vztahu k jinému muži, kterou jsem neprošla. Že to byla zkouška v kultivaci, jsem si uvědomila až po několika týdnech, které jsem strávila vzpomínkami na minulost a přemýšlením co dál se svým životem.

Ještě několikrát jsem procházela podobnými zkouškami. Seznámila jsem se s nějakým mužem nebo jsem potkala bývalého přítele, a oni mi lichotili, nebo vzpomínali na náš vztah. Vždy mi velmi pomohlo projít těmito zkouškami uvědoměním si, že nejsem jako oni, a že mám to obrovské štěstí, že jsem praktikující Falun Dafa.

Vlastně neustále procházím ve své kultivaci zkouškami ohledně citů a sentimentu. Cítím, že v této oblasti mám pořád spoustu připoutání a je třeba se pořád v čem zlepšovat.

Moje poslední zkouška ohledně citů a žádostivosti byla velmi těžká. Bylo to v době, kdy jsme s přítelem byli spolu velmi málo, a já spolupracovala s jiným praktikujícím na společné věci. Tento praktikující mi vždy byl velmi sympatický, a já najednou měla pocit, že jsem se zamilovala. Několik dní jsem byla ve stavu, že jsem nebyla schopna na nic jiného myslet, nebyla jsem schopná cvičit, vysílat spravedlivé myšlenky, ani studovat. Pak jsem začala přemýšlet nad tím, proč se mi taková věc jako praktikujícímu děje. Začala jsem konečně přemýšlet jako praktikující a ne jako světská osoba. Uvědomila jsem si, že je to zkouška, zkouška podobná té, jakou jsem neprošla na začátku mé kultivace. To mi pomohlo toto období překonat.

Jiné zkoušky citů mě také dlouho provázely v oblasti, o které jsem mluvila na začátku mého příspěvku. Poté co jsem se dozvěděla o adopci, jsem se pokoušela najít své biologické rodiče. Asi před rokem jsem se dozvěděla, že to jsou starší lidé, žijící na vesnici, kteří už měli dvě odrostlejší děti, když jsem se narodila já. Toužila jsem po tom, abych je poznala. Jenom díky Falun Dafa jsem si mohla uvědomit, že to je další mé připoutání. Pochopila jsem, že bych se o tuto záležitost už neměla více starat, protože všechno se děje z nějakého důvodu a všechno má své uspořádání, stejně jako to, že jsem se ocitla u jiné rodiny, tam, kde jsem teď.

Můj vztah k rodičům se též změnil, zlepšil se. Dalo by se říci, že se vše upravilo. Otec dokáže říci, co cítí, i když mu to stále dělá problémy. Matka už není tak hysterická a chtivá opětování citů. Není to tak, že oni se změnili. Ale je to tak, že jsem se změnila já, teprve pak se mohly začít měnit věci a lidé kolem mě.

Právě teď procházím složitým obdobím. Daleko více času trávím mezi světskými lidmi, s přítelem zařizujeme svatbu a společné stěhování do bytu. Na Dafa mi tak nezbývá tolik času, jak bych chtěla. I když je to hektické období, je plné zkoušek a možností na zlepšení našeho charakteru, a také příležitost k objasňování pravdy na místech, jako je banka, pojišťovna, apod., kam bychom se jinak nedostali.

Je pro mě stále těžké určit, kde je hranice mezi děláním věcí podle mého pochopení a děláním věcí kvůli připoutáním k rodině.

Náš Učitel říká:

… „Abych řekl pravdu, celý postup kultivace je pro praktikujícího procesem, kterým se neustále vzdává lidských připoutání.“… (Zhuan Falun, Přednáška první, Opravdově vést lidi k vysokým úrovním)

… „Kultivační praxe má probíhat přímo uprostřed trápení. Ta prověří, zda se dokážete vzdát různých lidských emocí a tužeb a brát je na lehkou váhu. Jestli jste k těmto věcem připoutáni, kultivaci neukončíte. Všechno má svoji příčinnou souvislost. Proč mohou být lidské bytosti lidmi? Právě proto, že lidské bytosti mají emoce. Žijí právě pro tyto emoce. Náklonnost mezi členy rodiny, láska mezi mužem a ženou, láska k rodičům, pocity, přátelství, dělání věcí ve jménu přátelství a všechno ostatní s těmito emocemi souvisí. Zda člověk dělá něco rád nebo ne, je šťastný nebo nešťastný, něco miluje nebo nenávidí – všechno v celé lidské společnosti vychází z těchto emocí. Když se emocí nevzdáte, nebudete schopni kultivovat. Pokud se z emocí vymaníte, nikdo vás nemůže ovlivnit a obyčejná lidská připoutání vás nedokáží ovlivňovat. Vedoucí úlohu převezme dobrotivost, což je něco vznešenějšího. Samozřejmě, není lehké se vzdát emocí okamžitě. Kultivace je dlouhodobá záležitost, ve které se člověk postupně vzdává svých připoutání. Ale musíte být na sebe přísní.“… (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Zlepšování charakteru)

Pochopila jsem, že jen poctivé studium Zákona, a uvědomování si sama sebe jako praktikující Falun Dafa v každém okamžiku mi pomáhá překonávat zkoušky z citů a sentimentu a zbavovat se těchto připoutání kousek za kouskem.

Praktikování ve Falun Dafa změnilo nás všechny, včetně mne. Nechci se už ohlížet za tím, jaká jsem dříve byla, jak jsem se chovala a co jsem dělala. Je to minulost. Udělala jsem tlustou čáru za minulostí. Podařilo se mi to jen díky Falun Dafa.

Děkuji Učiteli, děkuji Vám všem.