Česko-slovenská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2019: Mistr ochraňuje každého z nás

Od praktikující Falun Dafa z České republiky

Sobota, 19. května 2018. Den, na který určitě nikdy nezapomenu. Den, který měl být stejný jako každý jiný. Ale nebyl. Den, který mi připomněl vážnost kultivace.

Ten den začal jako každý jiný. Byl víkend, a tak jsem se po snídani pustila do žehlení. Děti vyběhly ven za manželem, který se rozhodl přimontovat obrovský banner na zeď naší firmy. Za chvíli mě ale manžel volal, abych mu přišla pomoct podávat nářadí. Od malička se bojím výšek, a tak jsem sebrala odvahu a vylezla za ním na lešení. Když jsem pak lezla dolů, ujela mi najednou noha a já se ocitla dole na tvrdé zemi. Na chvíli jsem zažila stav, jako kdyby se zastavil čas. Bylo naprosté ticho a prázdno. Pak jsem si začala uvědomovat, že ležím a bolí mě tělo od nárazu. Jakoby z dálky jsem slyšela hlasy dětí a manžela, kteří měli obavu, jestli jsem v pořádku. Pomohli mi na nohy. Ale kromě toho, že jsem byla celá špinavá od prachu a snad trochu vylekaná, mi nic nebylo. „To bylo zvláštní,“ pomyslela jsem si. „Jak jsem jen mohla uklouznout?“

Když jsem se doma umyla a převlékla, vrátila jsem se za nimi. Manžel měl už práci téměř hotovou a děti se bavily tím, že sebe i jeho natáčely kamerou starého fotoaparátu. Sedla jsem si na zem a opřela se o garážová vrata. Snažila jsem se přemýšlet nad tím, co se právě odehrálo, ale nešlo to, v hlavě jsem měla téměř prázdno.

Po chvíli jsem se s námahou zvedla. Najednou se mi neskutečně zatočila hlava, před očima se mi zatmělo a hlavou mi projela šílená bolest. „Udělalo se mi zle asi z toho sluníčka,“ byla moje první myšlenka. Když mě uviděla dcera, která mě zrovna v tu chvíli natáčela, přiběhla ke mně. „To je dobré, půjdu dovnitř,“ řekla jsem a šla pomalu domů. Doma jsem si stoupla ke stolu a chtěla pokračovat v žehlení, jako kdyby se nic nestalo. Tělo mě ale neposlouchalo tak, jak jsem chtěla, pohyby byly velmi pomalé, hlavu jsem měla úplně vyprázdněnou a nešlo ani mluvit a ani přemýšlet.

Když za chvíli všichni přišli, manžel se ptal, co se stalo, že vidí, že se něco přihodilo, že jsem nějaká bledá a zpomalená. Když jsem mu to vypověděla, poslal mě lehnout si. Uložil mě do postele a já okamžitě usnula. Prý jsem spala hodinu a půl, ale mně to připadalo jako pár minut.

Během spánku se mi stala další událost. Zdál se mi velmi živý sen, který snad ani snem nebyl, bylo to jako propojení s jinou dimenzí. Zdálo se mi, že jsem v domě mých rodičů a stojím u dveří svého dětského pokoje. Najednou se mi udělalo špatně, snažila jsem se zachytit zárubní dveří, ale byla jsem moc slabá na to, abych se udržela na nohou. Cítila jsem, jak padám dolů na zem. Slyšela jsem, jak moje máma na mě křičí a můj manžel ke mně běží z jiné místnosti. Ale už je pozdě, je konec, cítím, že umírám. Na zemi leží moje tělo a duše jej opouští...

Pak přišel okamžik, kdy se tento moment propojil s naší dimenzí. Na jedné straně cítím, že odcházím z tohoto světa, cítím se najednou lehká a slyším, jak si moje tělo bolestí a zároveň úlevou povzdechlo. Na druhé straně se v této dimenzi probouzím ze spánku a vidím manžela, jak ke mně přichází, aby se podíval, jak mi je. Vidím jeho zděšený výraz v obličeji. Nedokážu si uvědomit, co je vlastně realita a co sen, co se to vlastně děje. Manžel na mě mluví, je vystrašený, ale já nejsem schopná mu odpovědět, nejsem schopná pohnout ani kouskem těla, které je najednou těžké jako kus skály, nejsem schopná ani myslet, jen se dívat. Manžel mi pomáhá, ale jde to moc těžko. O několik minut později mi začnou téct slzy po tváři, protože si začínám uvědomovat, že jsem zažila velmi blízké setkání se smrtí. A že jsem naživu.

Ještě ani dnes nedokážu odpovědět na otázku, co se to tehdy vlastně stalo. Věřím ale, že mi Mistr pomohl tuto překážku překonat, splatit část karmy a znovu se postavit na nohy a jít dál. Velkou roli jistě sehrálo i to, že jsem se v tu chvíli považovala za praktikující Falun Dafa a moje myšlenky nebyly světské.

Tak, jak o tom Mistr mluví v Zhuan Falunu:

„‚Kde jste zraněna?‘ ‚Všude.‘ Mohla přece zůstat ležet a vůbec nevstat. ‚Do nemocnice? Zajisté.‘ Mohla zůstat v nemocnici a už z ní nevyjít. Kdyby se to stalo běžnému člověku, třeba by to právě tak dopadlo. Ale ona je praktikující a nechovala se tak. Věříme, že dobrý nebo špatný výsledek pochází z jedné bezděčné myšlenky a jiná myšlenka v tom okamžiku vede k jinému výsledku.“ (Zhuan Falun, Přednáška čtvrtá, Zlepšování charakteru)

Říkám si, že jsem možná prodělala po sobě dvě mozkové mrtvice. Příznaky by tomu odpovídaly. A také o několik dní později jsem náhodou narazila na lékařský článek na toto téma, aniž bych ho vyhledávala. Každopádně ještě několik týdnů poté jsem zažívala stav téměř prázdné, klidné a čisté mysli, bez zasahujících myšlenek.

Ať je to jak chce, jedno je jisté, tato pro mě velmi silná zkušenost mě utvrdila v mé víře v Dafa a v našem poslání, v Mistra a ve slova, která říká:

„Kultivace není dětská hra, ani to není technika běžných lidí. Je to velmi vážná věc.“ (Zhuan Falun, Přednáška druhá, Chtít něco získat)

Tato zkušenost mě také utvrdila v tom, že bych si měla víc věřit a víc si vážit sama sebe, vážit si cesty, kterou jsem už prošla, protože i já jsem Mistrovým učedníkem.

Děkuji, Mistře, za vaši ochranu. Nechci zklamat vaši důvěru ve mně. Kéž bych byla schopná uvědomovat si v každé chvíli důležitost naší existence v tomto lidském světě a výjimečnost dnešních dnů.


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.