Zkušenosti z jiných dimenzí

Od praktikujícího Falun Dafa z Číny

Kultivovat jsem začal společně s mámou v roce 1998. V tu dobu jsem byl ještě dítě. Avšak od začátku kultivace jsem mohl vidět mnoho mimořádných scén z jiných dimenzí.

Padesát

Jako dítě jsem v jiné dimenzi navštívil Nan-tchien-men, Bránu jižního nebe, jak se praví v legendě. Jedná se o první a hlavní bránu pro vstup do Nebeského paláce. Stál jsem před oslnivě červeným vchodem a v srdci cítil úctu.

Na sloupu dveří byl vyrytý zlatý drak, který mě pozoroval svým pronikavým pohledem. Napadlo mě, že mi chce udělit lekci. Žádný čin nemůže uniknout očím nebes. Ačkoliv uvnitř za bránou nebyli žádní lidé, všude okolo se rozlévala posvátná atmosféra.

Jakmile jsem odešel od brány, uviděl jsem skupinu lidí, kteří vypadali jako průhledné bílé bytosti připomínající koncept lidských duší. Na rozdíl od běžných lidí však vyzařovali pocit soucitu. Shromáždili se kolem velké bílé stěny, které se začali naléhavě dotýkat. Byl jsem zvědavý, a tak jsem popošel, abych se dotkl zdi. Najednou se na zdi objevilo číslo padesát.

Nevím, co to symbolizovalo, tuším však, že to nějak souviselo s časem. Možná to byl náznak, že čas je omezený a měl bych dobře využít příležitosti ke kultivaci.

Očistec

Jednou jsem navštívil jinou dimenzi lidského světa. Dominovaly v ní tmavé barvy. I obloha byla ponurá. Bylo to deprimující. Většina obyvatel ztratila duši, zatímco jejich těla se stále toulala jako zombie.

Jediní probuzení byli praktikující Falun Dafa, kteří však byli v menšině. Odhaduji, že jich bylo méně než jeden z deseti tisíc.

I když jsme se společně s mámou jevili jako jasné bytosti, táta zde existoval ve formě bezduchého člověka. Ačkoliv opustil Komunistickou stranu Číny, stále pevně zastával její přesvědčení. Každý praktikující Falun Dafa vlastnil kopii knihy Zhuan Falun. Když se praktikující dotkli knihou některé zombie, část jejich vědomí se probudila. Některé však byly příliš ztracené a nefungovalo to, bez ohledu na to, jak moc se praktikující snažili. Táta byl jedním z těch, kteří se nemohli probudit.

V té dimenzi přebýval extrémně zlý duch. Byla to inkarnace ďábla, mluvčí satana a zlý komunistický přízrak. Řídil taxi, z něhož vyhazoval střízlivé lidi do tohoto ponurého světa. Zlý duch se na mě díval nenávistně a nahněvaně, jelikož mě nedokázal přeměnit na jednoho z bezduchých, a chtěl mě zabít. Ale nebál jsem se, protože jsem věděl, že mě chrání Mistr. Zlý duch pokládal lidi za nástroje, které mohou sloužit podle jeho libovůle. Chytil jednu bezduchou dlouhovlasou ženu a chtěl ji použít, aby mi ublížila. Ale v okamžiku, kdy přišla, se začala rozpouštět na kouř. Pocítil jsem bolest a zármutek. Věděl jsem totiž, že její tělo a duše budou zcela zničené.

Uvědomil jsem si, že zlí duchové nemohou vstoupit do těl praktikujících Falun Dafa a při kontaktu s nimi jsou dokonce zničeni. Probuzené vnímající bytosti však musejí zůstat ostražité, zlí duchové by je totiž mohli snadno přeměnit zpět na zombie. V závěrečné scéně jsem uviděl malý barevný vlak, který převážel praktikující z tohoto bezútěšného světa.

Vážné důsledky kvůli jediné chybě

V další zkušenosti jsem viděl, jak jsem byl kdysi bílým fénixem. Doprovázel mě současný spolupraktikující, který byl červeným fénixem. Jako duchovní ptáci jsme žili v nebeských říších.

Jednoho dne nás k sobě zavolal Mistr. Přišel jsem dříve než on a dozvěděl se, že Mistr zamýšlí učit nebeský zákon v lidském světě. V tom okamžiku jsem pocítil závist a nepřál si, aby i můj společník získal Fa, a stal se tak možná silnějším než já. Vytvořil jsem tedy dva červené ptáky, kteří měli zablokovat jeho cestu k Mistrovi, a jeho cesta do lidské říše by tak byla zpožděna. Chtěl jsem, aby pro něj nebylo snadné získat Fa.

Když se můj společník konečně dostal k Mistrovi, Mistr se ho zeptal: „Proč jdeš tak pozdě?“ Odpověděl, že jeho cestu zablokovali dva ptáci. V té chvíli jsem jasně vnímal, že Mistr věděl, že jsem za to zodpovědný já, neřekl však nic. Možná věděl, že to bude mít za následek soužení na mé kultivační cestě.

Dle mého přání a uspořádání se můj společník, současný spolupraktikující, dostal do lidského světa později než já. Oba jsme se stali učedníky Buddhy Šákjamuniho. Snad kvůli tomu, co jsem provedl, byly mé pocity vůči tomuto spolupraktikujícímu poněkud chladné. Nechtěl jsem být jeho nepřítel, ale ani přítel, spíš jsem se mu vyhýbal. Když se objevil ve stejném městě, ve kterém jsem zrovna pobýval já, hned jsem chtěl vycestovat pryč. Kvůli tomu jsem si musel vytrpět mnoho těžkostí.

Jelikož jsem jednal ze závisti a během kultivace v lidském světě jsem se vyhýbal převzít zodpovědnost za svou chybu, nemohl jsem vstoupit do čisté země Buddhy, i když jsem byl jen krok od prahu. Bez ohledu na to, jak rychle nebo vysoko jsem letěl, nebyl jsem schopen prolomit tuto neviditelnou bariéru, která blokovala mou cestu. Protože jsem nedokázal čelit té chybě, nemohl jsem dosáhnout osvícení.

Z těchto zkušeností jsem se naučil důležitosti čelit všem mým nedostatkům. Doufám, že si vnímající bytosti budou v období nápravy Fa vážit této příležitosti a cenit si svého života tím, že si vyberou správnou cestu.

Na závěr bych se chtěl omluvit za své chyby. Můj spolupraktikující, prosím, přijmi moji omluvu!

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2018/7/20/371235.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2018/8/18/171559.html


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.