Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2018: Bezpodmínečné dívání se dovnitř při práci v médiích (2. část)

Od praktikující Falun Dafa z Německa

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/a111023-Evropska-Fa-konference-vymeny-kultivacnich-zkusenosti-2018-Bezpodminecne-divani-se-dovnitr-pri-praci-v-mediich-1-cast.html

Náš tým se rozrostl a problémy, s nimiž jsem se potýkala, se stávaly čím dál komplikovanější. Noví členové týmu přinášeli různé způsoby myšlení a různé pracovní styly. Každý měl silnou osobnost. Bylo velmi obtížné dát stranou vlastní pocity a spolupracovat s ostatními, takže zkoušky charakteru pomalu rostly.

Mistr řekl:

„Pamatujte si má slova: bez ohledu na to, zda je problém vaše chyba, měli byste se podívat dovnitř sebe a naleznete problém. Pokud ta záležitost s vámi nemá nic společného nebo nezahrnuje žádné z vašich připoutání, které máte překonat, pak by se vám taková věc přihodila jen výjimečně. Pokud byste neměli připoutání, k problému by nedošlo. Musím být zodpovědný za vaši kultivaci. Jakýkoli problém, který se stane vám, kolem vás nebo mezi vámi, se nejpravděpodobněji týká vás, a existuje něco, čeho byste se měli zbavit.“ (Vyučování Zákona na konferenci v Evropě, Frankfurt, Německo, 30. – 31. 5. 1998)

Když se týmová atmosféra stala příliš intenzivní, uklidnila jsem se, abych hledala uvnitř. Myslela jsem si, že moje práce v kanceláři je jako dělat práci asistentky. Pokud dělám svou práci dobře, spolupraktikující na frontě se mohou soustředit na bojišti. Ale musím se zbavit svého já. Trpělivě jsem se snažila pochopit myšlenkový a pracovní styl každého člena týmu a pak jsem se snažila, abych jim poskytla co nejlepší podporu. Brzy mé přispění všichni ocenili.

V srpnu roku 2015 jsem se přesunula do jiného oddělení. Požadavky na práci, životní prostředí i lidé, vše se hodně změnilo. Přešla jsem z profesionálně vyškoleného týmu do týmu s nedostatečnými dovednostmi. Zpočátku jsem se cítila velmi nepohodlně. A postupně si na mě ostatní začali stěžovat.

Mistr řekl:

„Když se objeví problém, nesnažte se zjistit, kdo by za to měl nést zodpovědnost.“ (Podstata dalšího pokroku, Oprava, 28. 4. 1996)

Uvědomila jsem si, že pokud vidíme problémy ve své situaci a máme čas si stěžovat, měli bychom místo toho tento čas použít ke změně situace. Nemůžeme pouze očekávat, že budeme mít z věcí užitek, aniž bychom nějak sami nepřispěli ke zlepšení.

Brzy poté, co jsem začala pracovat s novým týmem, se objevil problém. Nebyla to moje vina, ale koordinátor obviňoval mě. V té chvíli jsem byla velmi rozzlobená a hledala způsob, jak dokázat, že to nebyla moje chyba. V minulosti, když jsem měla potíže, jsem trvala na tom, aby se přišlo na to, kdo je vinen. Kdybych se mýlila já, nesla bych zodpovědnost. Kdyby to nebyla moje chyba, neměla bych být viněna.

Po uklidnění se jsem si všimla dvou problémů, které jsem měla a které nebyly v souladu s Fa. Jedním byla moje mentalita soutěžení. Původně jsem si myslela, že tuto mentalitu nemám, ale ve skutečnosti jsem měla velmi silnou mentalitu soutěžení. Druhý problém spočíval v tom, že jsem dostatečně nekultivovala „snášenlivost“.

Příště jsem měla charakterový konflikt se spolupraktikujícími. Málem jsem vybuchla. I když jsem se přinutila vydržet a ustoupit, aniž bych řekla slovo, hluboko uvnitř jsem se hněvala.

Mistr řekl:

„Vydržet s rozhořčením, pocitem křivdy nebo slzami je snášenlivostí světského člověka, který je připoutaný ke svým zájmům. Vydržet úplně bez rozhořčení nebo pocitu křivdy je snášenlivostí praktikujícího.“ (Podstata dalšího pokroku, Co je Snášenlivost? 21. 1. 1996)

Hned jsem si uvědomila, že snášenlivost, kterou jsem používala já, byla přesně „vydržet s rozhořčením, pocitem křivdy“. Domnívala jsem se, že když couvnu a nebudu stupňovat konflikt, zkouška skončí, ale to není správná mentalita k tomu, abych zkouškou prošla. Správnou mentalitou k projití zkoušky „snášenlivosti“ by měla být klidná a jasná mysl bez rozhořčení či pocitu křivdy.

Ptala jsem se sama sebe, zda jsem o problému přemýšlela z pohledu spolupraktikujících. Uvědomila jsem si, že jsem se starala jen o vlastní stanovisko a nesnažila se pochopit či tolerovat ostatní. Pravý kultivující by neměl dbát na vlastní pocity a měl by myslet jen na pocity ostatních. Měla bych hledat uvnitř své vlastní nedostatky a najít způsoby, jak se s nimi vypořádat, aby nedošlo k tomu, že ostatním ublížím. Když o tom přemýšlím, nemám v srdci žádné stížnosti na spolupraktikující. Místo toho je mi líto, že jsem neúmyslně ublížila jejich pocitům.

Koordinátor mého nového týmu doufal, že mohu pomoci s jeho vedením, avšak vedení nebylo pro mě to pravé ořechové. Po dlouhou dobu jsem pracovala tiše v zákulisí a nechtěla jsem nikoho vést. Vždy jsem se považovala za člověka, který jde s proudem, a cítila jsem se tak pohodlněji. Nicméně, šéf mě stále tlačil do vedení. Na chvíli mé srdce bylo neklidné a bylo to pro mě těžké.

Když jsem to sdílela se spolupraktikujícími, poukázali na to, že to byl projev mé touhy po pohodlí. To bylo racionální, avšak emocionálně jsem to odmítla přiznat a odpověděla jsem: „Neudělám to dobře, když se mi to nelíbí. Jestli to neudělám dobře, radši bych to nedělala. Pro mě je lepší jít prostě s proudem.“ Jeden praktikující se zeptal: „Jak víš, že to neuděláš dobře, když jsi to ani nezkusila? Jak můžeš tvrdit, že jít s proudem bez ambicí je správný stav? Jak můžeme jít s proudem, když staré síly vždy používají různé metody k tomu, aby zasahovaly do naší záchrany lidí? Kolik životů na nás čeká, abychom je zachránili? Jak bychom mohli být bez ambicí?“

Zůstala jsem beze slov. Když jsem se podívala na své vlastní myšlenky, usilovala jsem o pohodlí a nebyla ochotná převzít zodpovědnost. Běžní lidé přirozeně usilují o příjemný a pohodlný život. Ale já nejsem obyčejný člověk. Mým smyslem života je opak. Řídící pracovník musí čelit a vypořádávat se s mnoha komplikovanými problémy a přispívat více. Nakonec děláme vše, co je v našich silách, abychom pomohli našim médiím dosáhnout lepších výsledků a bylo tak možné zachránit více vnímajících bytostí. Takže veškerá tvrdá práce stojí za to. Jako učedník Mistra je smyslem našeho života zachránit více vnímajících bytostí. Jak můžeme být neochotní přispívat naší energií a časem tam, kde je to potřeba?

Poté, co jsem si prošla tolika věcmi, jsem zjistila, že kdykoliv vzniknou problémy, jako kultivující můžeme odpovědi nalézt v sobě.

Mistr řekl:

„Všechna trápení, s kterými se setkává praktikující mezi světskými lidmi, jsou prověrkami vytrvalosti, a všechny pochvaly, kterých se mu dostane, jsou zkouškami.“ (Podstata dalšího pokroku, Praktikující je s tím přirozeně spojený, 14. 1. 1996)

Děkuji.


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.