Čínská Fa konference: Královna zadržovacího centra (1. část)
 

Čínská Fa konference: Královna zadržovacího centra (1. část)

Od praktikující Falun Dafa z Číny

Zdravím, Mistře! Zdravím, spolupraktikující!

Na příkaz Úřadu 610 mě místní policie v říjnu roku 2012 zatkla a zadržovala v zadržovacím centru a později v centru na vymývání mozků.

V té době jsem praktikovala Falun Dafa asi jen tři roky a ještě jsem neměla hlubší pochopení principů Fa. Nucené krmení, elektrické šoky a další mučení byly tak brutální, že jsem se vzdala.

Když jsem si později uvědomila, co jsem udělala, lítost, kterou jsem cítila, se nedá popsat. Avšak nakonec jsem se posbírala a pokračovala na své kultivační cestě.

Mistr řekl:

„Nezapomínejte, že jste přišli potvrdit Fa! Kultivace je těžká, a zlo je horší, když potvrzujete Dafa. Ti, kteří se přes to mohou dostat, jistě budou králi vnímajících bytostí.“ (Vyučování a vysvětlování Fa na konferenci Fa v New Yorku, otázky a odpovědi, 20. 4. 2003)

Chtěla bych se podělit o to, jak jsem se jako učednice Dafa po nedávném zatčení v zadržovacím centru otevřeně postavila a s nadhledem zde hrála vedoucí úlohu.

Sezení v meditaci

Ihned po zatčení jsem byla celou noc vyslýchána, ale neřekla jsem ani slovo. Následující den mě převezli do zadržovacího centra. V okamžiku, kdy jsme dorazili, jsem zvolala: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré!“ Poté jsem se postavila na nejviditelnější místo centra a začala cvičit.

Hlídka chodila po centru třikrát denně: ráno, v poledne a odpoledne. Ignorovala jsem ji, cvičila dál a zároveň jsem na ně vždy zavolala: „Falun Dafa je dobrý! Pravdivost, Soucit a Snášenlivost jsou dobré!“ Nejdříve vždy jen rychle prošli kolem, později však pokračovali v chůzi až poté, co jsem skončila s voláním.

Jedna důstojnice mi řekla, abych přišla do její kanceláře. Po příchodu mě vyzvala, ať si sednu na malou stoličku, takovou, která byla vzhledem k její malé velikosti a nízké výšce někdy používána k mučení. Postavila jsem tedy na sebe několik těchto stoliček na stejnou výšku jako má normální židle a až poté jsem se posadila.

„Musíš zde dodržovat pravidla,“ prohlásila.

„Praktikuji Pravdivost, Soucit a Snášenlivost, abych byla dobrým člověkem. A poslouchám pouze Mistra Li,“ odvětila jsem.

„Pokud je tomu tak, až se vrátí správkyně Ceng, nebude šťastná,“ sdělila. Ostatní zadržené mi také potvrzovaly, že až se vrátí Ceng z dovolené, nebude moje cvičení ani zvolávání tolerovat.

Jednoho dne se všechny zadržené shromáždily na otevřeném místě k prohlídce. Poté bouchla ocelová brána a někdo zašeptal: „Je zde správkyně Ceng.“ Všichni byli potichu.

Jak jsem tam seděla s ostatními, narovnala jsem se, vzpřímila ruku před hrudí a začala vysílat spravedlivé myšlenky. Můj výraz byl přirozený a klidný, zatímco mé srdce bylo plné soucitu.

Správkyně Ceng neřekla ani slovo. Po dokončení vysílání spravedlivých myšlenek mi řekla, že se sejdeme u ní v kanceláři.

Jak jsem vstoupila, natáhla jednu nohu na židli před sebou a řekla mi, ať se posadím na malou stoličku.

„Můžu sedět na židli?“ odvětila jsem a podívala se na její nohu. „Nebo můžu sedět na podlaze, abych si zacvičila.“

Zamyslela se a odpověděla: „Dobře, zacvič si.“

Pozorovala mě, jak si sedám do plné lotosové pozice. Tiše řekla: „Už jsem o tobě slyšela. Skoro jsi obrátila toto oddělení vzhůru nohama. Ale víš, na co jsem pomyslela, když jsem tě před chvílí viděla?“ Její tvrdý tón se náhle změnil. Dodala: „Důstojnost, půvab a šlechetnost.“

Potom mě požádala, abych vyvolávala ta slova nejen v jejím oddělení, ale také ve společném prostoru, aby je mohly slyšet i ostatní oddíly. A že kdykoliv bude mít službu, otevře bránu a dovolí mi, abych vyvolávala ve společném prostoru sdíleném s ostatními odděleními. Samozřejmě jsem s ní s vděčností souhlasila a opakovala: „Falun Dafa je skvělý!“

Později jsem byla přesunuta do jiného oddělení, kde věci fungovaly trochu odlišně. Jedna osoba chtěla, aby byla vždy oslovována „Její Veličenstvo“.

„A co ty?“ zeptala se mě strážkyně.

„Chci být královnou,“ odpověděla jsem.

Když tehdejší „královna“ vznesla námitku, navrhla jsem zápas v přetlačování. Když uviděla moje štíhlé paže, přikývla.

Překvapivě jsem porazila osm nebo devět žen v řadě. „Gratuluji!“ řekla, „jsi oficiálně královnou!“

Osamělá divoká husa

Byla jsem zodpovědná za kreslení na zeď. Jednou jsem namalovala obrovský květ, který se mnohým moc líbil. „Ten obrázek je povznášející,“ řekla jedna vězeňkyně. „Jen se na něj podívám a má bolest je pryč.“

Jindy jsem namalovala devět divokých hus letících ve čtyřech skupinách. Ming Ming, která mi při malování pomáhala, byla mojí dobrou přítelkyní. Když viděla, že poslední husa letí sama za skupinou, zeptala se: „Proč není společně se svými přáteli?“

Nedlouho poté správkyně Ceng oznámila, že devět zadržených bude převedeno do čtyř jiných oddělení, přičemž Ming Ming jako jediná měla jít do oddělení, o kterém nikdo nic nevěděl.

„Já jsem ta osamělá husa!“ vykřikla. „V tom obrázku jsi to předpověděla.“

O několik dní později ke mně přispěchala znovu, tentokrát se šťastným výrazem ve tváři. Ukázalo se totiž, že její nové oddělení je to nejlepší, protože je zde šance být mnohem volnější.

„Děkuji, že jsi mi namalovala poslední husu,“ řekla. „Pokud bude něco, s čím bych ti mohla pomoci, dej mi určitě vědět.“

Ve skutečnosti mi pomohla mnohem později, jak se ještě zmíním níže. Ve všech těchto případech jsem byla vždy vděčná za uspořádání našeho Mistra.

Čínská verze: http://www.minghui.org/mh/articles/2017/11/17/356173.html
Anglická verze: http://en.minghui.org/html/articles/2017/11/20/166469.html


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.