Evropská Fa konference výměny kultivačních zkušeností 2017: Deset let v Tian Guo Marching Band (2. část)

Od praktikující Falun Dafa z Francie

1. část: http://cz.clearharmony.net/articles/a110892-Evropska-Fa-konference-vymeny-kultivacnich-zkusenosti-2017-Deset-let-v-Tian-Guo-Marching-Band-1-cast.html

V červnu proběhla e-mailová komunikace ohledně jazyků, ve kterých budeme studovat Fa. Konstatovalo se tam, že od této chvíle se bude studovat jen v čínštině a němčině. Je pravda, že v určitých momentech jsme měli až deset jazyků, ale mně se líbilo poslouchat Fa v tak mnoha jazycích. Tři dny před naším průvodem v Německu se rozhodlo, že budeme studovat jen v čínštině a němčině. Nejprve jsem chápala ten výchozí bod, ale nakonec jsem se i tak naštvala. Vyslala jsem silnou spravedlivou myšlenku, abych zjistila, co do mě zasahuje. Uvědomila jsem si, že to bylo připoutání k egu. Chtěla jsem, aby lidé na mě brali ohled. Nakonec, když jsme četli, v mysli jsem četla francouzsky, zatímco jsem poslouchala ostatní, jak čtou čínsky, německy a anglicky. Myslím, že síla textu rozpustila můj hněv.

Když jsem se vrátila do Francie, do kyčlí mi nečekaně začala vystřelovat bolest, kdykoliv jsem někam šla. Snažila jsem se si toho nevšímat a přesvědčovala jsem se o tom, že to odejde. A odešlo. Ale další den, když jsem si sedla do meditace, se bolest objevila znovu. Skutečně mě to překvapilo. Věděla jsem, že při posledních pěti minutách meditace se bolest obvykle objevuje, ale hned v prvních pěti minutách... to bylo pro mě něco nového. V prvních týdnech jsem se pokoušela dívat se na původ bolesti, ale zaměřovala jsem se jen na vnější faktory: „Bylo to kvůli těm dlouhým jízdám autobusem a kvůli statické poloze, kdykoliv jsem hrála.“ Ale jak dny plynuly, nedokázala jsem už ani sedět hodinu v lotosu. Když jsem vysílala spravedlivé myšlenky, nemohla jsem se soustředit tak jako předtím, a snadno jsem se nechala vyrušovat při studování Fa. Sdílela jsem o tom s jednou čínskou praktikující. Poradila mi, ať se zaměřím na studium Fa a vysílání spravedlivých myšlenek. Pak si položila ruku na srdce a řekla: „Myslím, že by ses měla podívat dovnitř.“ Když jsem to toho večera udělala, uvědomila jsem si, že jsem toužila po uznání, a to mě vedlo k hněvu a rozhořčení.

Během našeho dalšího průvodu v Cambridge a Londýně jsem se svěřila čínské praktikující, že mi chybí studování ve francouzštině s ostatními. Navrhla, ať studuji v čínštině. Nakonec to děláme i v Paříži, a tak jsem si pomyslela, že to je dobrý nápad. Dala mi čínskou verzi Zhuan Falunu a začala jsem číst čínsky s ostatními praktikujícími. Byla to ohromná zkušenost a bylo to moc silné.

V srpnu jsme se sešli v německém Gerolsteinu, kde jsme tři dny zkoušeli, cvičili a studovali. Byli jsme tam jako první a začali jsme studovat čínsky a francouzsky a pak se k nám přidali další praktikující. Tato setkání jsou pro mě skutečně důležitá, protože se nedějí moc často. Cvičili jsme první čtyři cvičení, pak byl nácvik a večer jsme našli ještě další čas na studium. „Mohli bychom studovat francouzsky?“ Bylo to důležité, protože nás tam bylo šest Francouzů a z toho dva byli v orchestru noví. Skutečně jsem chtěla, abychom mohli studovat francouzsky, ani ne tak kvůli mně, protože jsem mohla studovat anglicky nebo čínsky. Šlo o ty nováčky. Zodpovědný člověk se rozhlédl po místnosti a řekl, že budeme číst čínsky, německy, anglicky a výjimečně ten večer i francouzsky. Byla jsem spokojená, že nováčci se mohou podílet také. Později večer, když jsem se ohlédla zpět za touto událostí, lámala jsem si hlavu nad tím, zda mé trvání na francouzštině bylo skutečně altruistické. Myslím, že to tak bylo jen zčásti. Byl ve mně také hněv a připoutání ke vzpouře a také touha po uznání a ocenění. Uvědomila jsem si, že když jsem to navrhovala, mé srdce nebylo úplně čisté a božské, místo toho jsem jednala s lidským srdcem. Až moc lidským.

Další den jsme šli cvičit na stadion, když tu někdo ke mně přišel a řekl, že dnes na studiu nebude francouzština, ale jen čínština a němčina. Odpověděla jsem: „Samozřejmě. Pojďme teď cvičit a později se o tom pobavíme.“

Spustila se hudba, ale mé srdce nebylo klidné. Nedokázala jsem kontrolovat své myšlenky a zaměřit se na pohyby. „Proč za mnou přišel těsně před cvičením? Jak to, že lidé nemohou studovat ve vlastním jazyce? Každý by měl studovat nahlas. Je to způsob, jak harmonizovat skupinu a pomáhá to vytvářet jedno tělo...“ Co nás spojuje, není hudba, ale Dafa. Dává nás dohromady, abychom mohli společně naplnit svou misi. Rázem mě napadlo, že se můžu mýlit. Číst nahlas čínsky a německy je dostatečné k tomu, aby se utvořilo jedno tělo. A vzpomněla jsem si také na Učitelovu báseň:

„Jako kultivující
člověk vždycky hledá své vlastní nedostatky
Tohle je Cesta, jak zbavit se připoutání nejefektivněji
Nelze přeskočit utrpení, ať velká či malá
[Jestliže si ve sporu dokážeš vzpomenout:]
‚On má pravdu
a já se mýlím,‘
Je zde oč se přít?“

(Hong Yin III, Kdo má pravdu, kdo se mýlí, 16. 5. 2011)

Mé srdce se stalo klidné a už jsem se mohla soustředit na pohyby.

Když cvičení skončilo, přišel ten praktikující za mnou a k mému překvapení bylo jeho myšlení tentokrát zcela jiné. Řekl: „Je důležité, aby každý mohl číst vlastním jazykem.“ A jak to vysvětloval, zjistila jsem, že máme stejný úhel pohledu.

Chtěla bych poděkovat Učiteli a všem praktikujícím, kteří mi pomohli, abych našla svá připoutání a očistila se.

Děkuji, Učiteli. Děkuji všem praktikujícím.


Můžete tisknout a rozšiřovat všechny články publikované na Clearharmony a jejich obsah, ale uvádějte prosím zdroj.