|
||
|
Příběhy ze staré Číny: Některé věci jsou cennější než zlato
Jako lidské bytosti můžeme být chudí nebo se nacházet v tíživé situaci, ale měli bychom žít podle principu „lidskosti“. Nesmíme shromažďovat bohatství za pomoci nemorálních metod a také nemáme ztrácet svou ctnost. Kdysi dávno šel Jen-li Ťi-c', bratr krále v království Wu, na procházku a uviděl na ulici ležet zlaťák, který asi někdo ztratil. Bylo to v květnu a v té době bylo velké horko. Jeden chudý dřevorubec právě procházel kolem něho a Jen-li Ťi-c' na něho zavolal: „Hej, zdvihni ten zlaťák ze země!“ Dřevorubec položil svou sekyru na zem, zdvihl obočí a nahněvaně pravil: „Jste šlechtic. Proč jednáte s druhými lidmi, jako kdyby byli vaši sloužící? Vypadáte velkolepě a hrdinně, proč ale mluvíte tak nezdvořile? Raději bych nosil v horkém květnu oblečení na zimu, zatímco bych štípal dříví. Proč bych měl zdvihat ze země zlato, které ztratil někdo jiný?“ Když to Jen-li Ťi-c' uslyšel, velmi se zastyděl. Omluvil se dřevorubci a zeptal se ho na jméno. Muž mu odpověděl: „Vypadáte jako někdo s vysokým postavením. Bylo by to zbytečné mrhání času, kdybych vám měl říci své jméno.“ A odešel. Králův bratr obdivoval dřevorubcovu vysokou morálku a osobní bezúhonnost i tu skutečnost, že mohl snášet chudobu a těžkosti, aniž by přijal nemorální bohatství. To je ctnost, jakou by měly mít lidské bytosti a zcela se to shoduje s tím, co bylo předáváno v božské kultuře - lidské bytosti mají být šlechetné, čisté a morální. Nemáme si brát peníze, které jsme si opravdu nezasloužili. Anglická verze: http://www.clearharmony.net/articles/200712/42453.html
|
||